Blanenská charita pomáhá již 20 let

Jak charita před dvaceti lety začínala?

Tehdejší okresní shromáždění nám poskytlo finance na jedno auto a dva pečovatele. Rušil se okresní ústav sociálních služeb a pečovatelské služby přecházely pod obce. Existovali ale určití uživatelé, kteří se stále dostávali do problémů. Tak jsme začali s poskytováním sociálních služeb.

Naše obory činnosti se neustále rozšiřovaly. Ministerstvo zdravotnictví začalo podporovat zdravotně-sociální služby. Na to nám přibyli speciálně vyškolení lidé, kteří vyjížděli do terénu. Později se na nás obraceli rodiče zdravotně postižených dětí. Ale v Blansku dobře fungoval Domov Olga, proto jsme své síly zaměřili na Boskovice.

Ředitelka Charity Blansko Mgr. Jana Sedláková.

Postupně se objevovaly další skupiny: drogově závislí, psychicky nemocní lidé nebo ženy s dětmi v tísni. Právě pro azylové ubytování matek s dětmi nám město Blansko pronajalo bývalou školku na ulici Sladkovského, kde dnes provozujeme i další služby, např. Klub Ratolest. Začali jsme tedy pomáhat také rodinám.

Získali jsme zázemí v domech. Chyběla nám jen nějaká bezbariérová služba, aby se na nás člověk mohl kdykoliv obrátit. Odstartovali jsme projekt Linka důvěry, který pokračuje dodnes. Nejprve byl zdarma, dnes volající zaplatí standardní sazbou hovor, ale služba – poradenství, zůstává bezplatné.

V roce 1997 jsme pomáhali při povodních a mimořádných událostech s výjezdním týmem. Chtěli jsme mít místo, kde by v takových případech lidé mohli najít útočiště, přespat a dostat jídlo. Díky tomuto plánu postupem času vznikla vybavená budova na Starém Blansku, kam může každý přijít a kde mu poradíme, kam se může obrátit. Případně mu sami pomůžeme. Naše motto zní: Po telefonu, do terénu, a když to nejde jinak, tak pod střechu.

V kolika lidech jste začínali a kolik je vás nyní?

Začínali jsme ve třech lidech, já a dva pečovatelé. Pak se přidalo zdravotnictví a další služby a postupně se počet zaměstnanců zvyšoval až na nynějších 120. I nás ale postihlo krácení finančních prostředků a nedávno jsme nemohli deseti zaměstnancům prodloužit pracovní poměr.

Kolika klientům charita ročně pomůže?

Za rok se staráme jen v Klubu ratolest o 750 rodin. Všechny naše služby dohromady (je jich 28) pomohou ročně cca 4 000 klientům.

Jak a komu pomáháte?

Máme tři hlavní okruhy činností: oblast rodiny a poradenství, senioři a zdravotně postižení a osoby ohrožené a v krizi. Těm poskytujeme v současnosti 22 registrovaných služeb. Mezi nimi například: sociální poradenství, pečovatelskou službu, denní stacionář, telefonickou krizovou pomoc, nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, noclehárnu, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi či terénní programy a šest služeb podle jiné legislativy. Mezi nimi například: domácí ošetřovatelská péče, SPONA – rodinná politika.

Kdo vám pomáhá, s kým spolupracujete?

Jsme organizace, která se bez spolupráce vůbec neobejde. Pomáhají nám finančně drobní dárci, ale největším donátorem je ministerstvo práce a sociálních věcí a krajský úřad.

Tím, že děláme terénní službu, jsme nějak navázáni na všechny obce v okrese. Ty nám na činnost také přispívají. Dnes už to není tak, že bychom z roku na rok přemýšleli, co budeme dělat. Situace se zlepšila s novým Komunitním plánem, pomáhá i víceleté financování sociálních služeb, které prosadil Jihomoravský kraj.

Hodně prostředků máme i od konkrétních lidí nebo drobných podnikatelů. V Blansku nám např. pomáhá firma Synthon, SMK s.r.o., SITA CZ, Pekárny Blansko a mnoho dalších.

Bez peněz se neobejdete, protože jsou potřeba na mzdy a provoz. Lidé nám ale pomáhají i jinak, nejen finančně. Například nám pomáhá spousta dobrovolníků na akcích, jakými jsou třeba sbírky Koláč pro hospic, Cihla pro zdravotně postižené nebo nejznámější Tříkrálová sbírka. Třeba skauti pomůžou vymalovat nebo udělat akci pro děti, studenti z gymnázia nám zase vyrobili dárečky pro seniory. A tohle jsou věci, které nás nejvíce zahřejí na srdci a povzbudí v další práci.

Všechno ale asi nejde snadno. Narážíte také na překážky?

Zásadní překážkou je nedostatek peněz. Významně vzrostl počet lidí, kteří se dostali do dluhové pasti. Doba se teď hodně mění. Spousta klientů potřebuje doprovázet, učit finanční gramotnosti nebo nepodepisovat smlouvy, kterým nerozumí. Třeba senioři si objednají, co nechtějí, protože nerozumí smlouvě a hned je problém. Kdyby se měli kde poradit, mnoho by se jich do takové situace nedostalo.

Jeden z mnoha projektů. Tento se jmenuje Záchranné lano z dluhové pasti a upozorňuje na neustále se zvyšující počet rodin, které upadají do neřešitelného zadlužení.

Další takovou překážkou je to, že zákon o sociálních službách má přesně vymezený typ služby a činnosti. Jenže ono se vše hodně překrývá. Nejde říct, že děláme terénní sociální aktivizaci pro rodinu s dětmi, když se ukáže, že největším problémem v rodině je senior, který onemocněl a někdo se o něj musí starat. Klientela se tak prolíná, že rozdělovat vše jen podle cílových skupin nebo základních činností u jednotlivých typů služeb je pro nás velká překážka.

Jde o to, že vykázanou službu musíme udělat přesně tak, jak to říká zákon. Nelze z toho nikam uhnout, jinak ji nedostaneme zaplacenou. Je to pro nás horší než regulace zdravotnické činnosti, kde máme limity na pomůcky, výkony, benzín a vše je dražší, ale příspěvky stejné. Tím se ale zase vracíme k penězům. Vždy je to o nich.

Co vám nejvíce schází? Co byste potřebovali nejvíc?

Nejvíce asi uklidnit a usadit týmy v některých službách. Aby tam nebyla taková ta obava, že se bude propouštět nebo že odejde zkušený člověk, který má jen smlouvu na dobu určitou. Aby naše služby měly perspektivu. Máme hodně kvalifikovaných a zkušených lidí a když o některého přijdeme, je to pro nás velká ztráta. Snažíme se především udržet a poskytovat kvalitní služby.

Jaké máte plány v nejbližší době?

Aktuálně jsme dostali darem na Boskovicku 6/8 „rozbořeného“ statku. Chceme se se zbývajícími majiteli domluvit na jeho opravě a vybudování bydlení pro zdravotně postižené. Máme v plánu nabídnout opravený dům jedné nebo dvou rodinám pěstounů, kteří se starají o postižené děti, které by si mohli vzít z dětských domovů. A to současně s poskytnutím terénních služeb jako doprovod k jejich pěstounské péči.

Jak 20leté výročí slavíte?

Především akcemi pro klienty, zaměstnance a širokou veřejnost po celém okrese. Nejblíž je asi setkání 13. července v Doubravici. Zaměřené je na integraci všech generací, protože je Rok seniorů. Spolupracují zde Rodinné pasy a Senior pasy. Díky štědrému daru od České spořitelny tam otevřeme malé volejbalovo-fotbalové hřiště.

Malými částkami pomáháme i v zahraničí. V říjnu se v Boskovicích uskuteční charitativní koncert s Laďou Kerndlem, kde vydražíme fotografie a získané peníze darujeme pro děti na ulici na Ukrajině.

Do konce roku nás čeká ještě Zahradní slavnost, Pochod světýlek, Den zdraví s Mikulášem a vánoční besídky pro seniory. Dále Jiřinkový bál, Den charity a sbírka Koláč pro hospic. V rámci týdne sociálních služeb proběhne projekt Lano z dluhové pasti, což je téma, které je potřeba stále připomínat.

V prosinci pořádáme ve Křtinách pro všechny, kdo nás podporovali, kdo s námi pracují i dříve spolupracovali, vzpomínkový Svíčkový večer.

Za rozhovor poděkoval