Balonem z Blanska do Brna

Projekt Sto startů z českých měst si za cíl dává připomenout veřejnosti, že většina pilotů balonů létá hlavně pro radost, jako tomu bylo v dobách prvních balonů v našich krajích, neboť ta si bohužel v poslední době spojuje balonové létání hlavně s komercí, vyděláváním peněz, slevovými portály, zážitkovými agenturami a podobně.

Zainteresovaní balonáři oslovují starosty měst s nabídkou startu z náměstí nebo jiného vhodného místa. V Blansku se balon vznesl z hřiště ASK v podvečer v pátek 14. června při hojně navštíveném charitativním běhu You Dream We Run. Hned úvodem musím poznamenat, že jsem rád, že jsem byl vybrán do posádky a že se jednalo o nádherný a nezapomenutelný zážitek a tento článek tomu bude odpovídat.

Naše posádka ve složení starosta Lubomír Toufar, místostarosta Jiří Crha a moje maličkost je zapojena už do přípravy balonu na let. Pomáhá při jeho vybalení, roztažení, složení koše apod. Vše si řídí pilot, v našem případě Miroslav Borkovec ze společnosti Viktoria vzduchoplavební společnost s přistáním zaručeným.

Přichází nejprve nafouknutí balonu pomocí ventilátoru. Jakmile má potřebný tvar, přifoukne do něj pilot horký vzduch pomocí dvou výkonných plynových hořáků a balon i koš se postaví. Následuje nástup posádky do koše, v němž opravdu není místa nazbyt, v rozích jsou umístěné velké palivové lahve na cestu. Posádka může čítat včetně pilota pět osob + dítě.

Pilot ohříval 3 400 m³ vzduchu nad našimi hlavami a balon se začal odlepovat od země. Ještě jeden dlouhý zážeh a vznesli jsme se nad hřiště a dál stoupali nad Blansko. V tu chvíli vás překvapí neuvěřitelná stabilita. Žádné houpání, točení, prostě nic, co by udělalo zle vašemu žaludku. Jen se tiše vznášíte. Že stojíte v koši horkovzdušného balonu a ne někde na balkoně, vám co chvíli připomene pilot zatažením za páky hořáků.

Pohled z výšky asi 500 m ukáže Blansko a široké údolí řeky Svitavy táhnoucí se dál na sever v celé jeho kráse. Než se z toho úžasného pohledu stihnu vzpamatovat a vše vyfotit a natočit na video, jsme na konci Blanska nad Bačinou. Vítr nás nese velmi pomalu jižním směrem. Pohled na krajinu kolem vám dá zapomenout na běžné starosti a jen si užíváte, jak pod vámi pomalu ubíhá. A první, co vás napadne, je, že zde máme opravdu krásně.

Blížili jsme se k Novému hradu. Pilot s balonem klesl do údolí nad silnici do Blanska a poté stoupal podél kopce těsně nad vrcholky stromů nad protější kopec. V dálce nalevo do nás se objevil Adamov a o chvíli později se napravo mezi stromy objevila špička kostela ve Vranově. Vítr nás stále unášel téměř přesně jižním směrem rychlostí asi 15–20 km/h a pilot začal mít obavy, že pokud to takhle půjde dál, nebude kde přistát a budeme muset přes celé Brno. Což nám ale zase tak nevadilo, protože jsme si let opravdu užívali.

Přeletěli jsme nízko nad Útěchovem a pak nás vítr konečně lehce postrčil západním směrem nad Soběšice. Zamávat z koše lidem na zemi je takřka povinnost, které jsme si užili především nad zahrádkáři hustě osídlenou Zaječí horou. V té chvíli se před námi konečně objevil malý volný prostor, na kterém se dalo bezpečně přistát. Rozhodnutí muselo přijít rychle. Sice se jednalo o staveniště, kde byla pokládána kanalizace, ale terén byl téměř rovný.

Začali jsme rychle klesat až nad terén, který jsme jen těsně kopírovali a poprvé jsme se dotkli země na jedné straně výkopu, pak na druhé, balon koš ještě jednou malinko nadnesl a posunul o pět metrů a přistáli jsme přesně uprostřed cesty, která vedla kolem výkopu. Zde by nevšední výlet balonem mohl skončit, ale jako by toho nebylo dost, přicházely další zážitky.

Prvním, kdo nás zpět na zemi přivítal, byl potácející se bezdomovec, evidentně spokojený s tím, že se v této části města konečně něco děje. Začali jsme vypouštět balon a stahovat ho lanem na zem, kde jej bylo opět potřeba natáhnout a připravit na vložení do batohu. Když bylo vše hotové, čekali jsme na řidiče s vozíkem, který nás nemohl najít. Přece jen, přistáli jsme na ploše připravované na zástavbu a on musel najít vjezd.

Zanedlouho ale vyjel ze zatáčky v dálce a hned za ním ... vozidlo policie. Hrklo v nás, jestli jsme něco neprovedli. Ale jak jsme se za chvíli dozvěděli, někdo, kdo sledoval náš narychlo přistávající balon, usoudil, že jsme se zřítili a zavolal na policii, která to přijela ověřit. Mezitím z křoví od zahrádkářské oblasti vyšel starší pár, který rovněž přispěchal na naši záchranu. Potvrdili, že z jejich pohledu to vypadalo opravdu tak, jako by se balon zřítil na zem. Policisté s úlevou přijali zprávu, že jsme všichni živí a zdraví, zapsali si údaje pilota a vyfotili se s námi u koše.

Balon byl sbalený, koš rozebraný, vše připraveno na odvoz, ale ještě nás čekala poslední, rovněž důležitá část. Seznámení s historií balonového létání a protože jsme všichni letěli poprvé, tak také křest do šlechtického stavu podle místa, kde jsme přistáli.

Nadšení a euforie z celého letu se nedá jednoduše popsat i když se budu snažit sebevíc. Musíte to zažít sami. A já říkám: „Neváhejte, stojí to za to!“

hrabě Stanislav z Kociánky

Stanislav Mrázek