Odešel bojovník za pravdu

Těžké šedivé mraky pluly oblohou nad obzorem jeho farnosti. Mrazivý vítr je držel nízko nad zemí, jako by i ony v  zimním odpoledni chtěly dát poslední sbohem svému pastýři na poslední cestě…

Archiv Jana Kuxe

Jeho usměvavou tvář znali nejen žáci základních a středních škol blanenského okresu. Zpravidla jim líčil svou válečnou odyseu, kterou prošel v řadách 1. čs. armádního sboru na východní frontě. Nadporučík Jiří Tomeš se účastnil i bojů o Dukelský průsmyk, o Svidník, Liptovský Mikuláš či Strčeno, až se dostal na Moravu do Boskovic, Jimramova a nakonec do Blanska.

Byl velkým mužem na svém místě i po válce, jeho vnitřní jas a pohoda, kterou kolem sebe vytrvale šířil, dodala mnoha lidem sílu v každodenních zápasech o prosté žití.

Pracoval i v řadách Českého svazu bojovníků za svobodu a byl znám svou skromností a vytrvalostí, tedy vlastností spojených s vnitřním zápalem pro věc národní paměti a cti. Nebyl jen válečným bojovníkem, ale i farářem církve evangelické, které zasvětil svůj plodný život. I přesto, co ve válce zažil, ctil Masarykovo heslo: „Ne mečem, ale pluhem, je člověk živ.“ Jeho osud mu určil i jeho pozici na světě, aby bral pomyslné žezlo a bránil vlast a pravdu jeho národa. Svůj úkol splnil čestně.

Jeho práce byla oceněna různými oceněními či vyznamenáními. Jeho životní pouť se naplnila v roce nedožitých devadesátých narozenin, dne 10. února, a o týden později se s vzácných člověkem rozloučili i farníci v jeho milovaném Jimramově, kde na něj dodnes s láskou vzpomínají. Odešel válečný veterán.

Poslední píseň žalmu odezněla a těžké šedivé mraky plují  mrazivým větrem do daleka…

- jax – jar -