Změn se nebojím, zejména pokud přijdou v pravý čas, říká Jiří Kovář

Jiří Kovář, vedoucí odboru OKT Městského úřadu Blansko. Foto: J. Franchi

Pane inženýre, na Městský úřad v Blansku jste přišel z Městského úřadu v Kuřimi, kde jste zastával funkci vedoucího odboru dopravy. Problematika státní správy a místní samosprávy Vám tudíž není cizí...

To rozhodně ne. V jádru je to pořád úřednická práce, kterou ovládám. Konkrétně v Kuřimi jsem měl na starost řešení stavebních povolení a správních řízení, které se týkají uzavírek komunikací, stanovování dopravního značení čili přechodné úpravy provozu nebo licencí pro taxikáře. Dále pak samozřejmě věci spojené s vedením odboru jako takového, zodpovídal jsem za agendu spojenou s vydáváním řidičských průkazů, registrací vozidel a tak podobně.

Přihlásil jste se do výběrového řízení na vedoucího odboru kancelář tajemníka. Nemá tato funkce s oblastí dopravy jen velmi málo společného?

Je to jiné, a o tom to je. Byla to pro mě výzva. Dělat něco nového, po třinácti letech se z mé práce stal stereotyp. Věřím, že jsem ji znal a dobře ovládal. Pokud má ale člověk možnost něco změnit, proč to nezkusit? Po krátké době, co působím v Blansku, jsem si jistý, že to bude velmi zajímavá práce, která mě skutečně baví a která mě může v mém profesním životě posunout někam dál.  

Jako vedoucí odboru jste odpovědný za činnost právního a personálního oddělení, za oddělení cestovního ruchu a také za krizové řízení. Nemohu opomenout ani funkci pověřence pro ochranu osobních údajů. Ta náplň práce je opravdu široká. Je vůbec možné stoprocentně pokrýt všechny tyto oblasti?

Určitá „nesourodost“ odboru, o které patrně hovoříte, je samozřejmě dána organizační strukturou úřadu. Já ji respektuji a nemám problém se s tím poprat. Beru věci tak, jak jsou. Opět musím opakovat, že mám určitou výhodu v tom, že v práci pro obec s přenesenou působností nejsem žádným nováčkem, takže spousta úkonů pro mě není nových, i když konkrétní detaily musím přirozeně ještě vstřebat.

V kontaktu s veřejností je v rámci Vašeho odboru pouze oddělení cestovního ruchu a propagace. Máte nějakou vizi v souvislosti s rozvojem turismu ve městě a jeho nejbližším okolí? Plánujete nějaké změny?

Po necelém měsíci působení mohu těžko mluvit o nějakých zásadních změnách. Jsem pravidelně v kontaktu s pracovnicemi oddělení. Blanenská informační kancelář plní svůj účel dobře, což je podstatné. Má mou plnou podporu. K cestovnímu ruchu mám odjakživa pozitivní vztah, rád chodím do přírody, vyjedu si na kole. O Blansko se zajímám a mám ho rád, takže jeho propagace mi samozřejmě není lhostejná.

Ptát se na možné změny v dalších oblastech Vašeho působení by bylo, předpokládám, zbytečné. Tady Vás omezuje litera zákona, která hovoří jasně...

Tady jste si vlastně už sama odpověděla. Plánovat nějaké změny v oblasti krizového řízení je problematické. Vše je popsáno v zákonech, systém je tudíž nastaven jasně, a je funkční. Samozřejmě mohu dávat různé podněty jak řešit určité situace, které mi k tomu dávají prostor. Cílem je zvládnout krizovou situaci tak, aby škody na zdraví či majetku byly pokud možno minimální. Opomenout nelze ani prevenci, aby k podobným událostem vůbec nedocházelo, pokud je vůbec možné je nějakým způsobem předvídat.

Čím myslíte, že jste nejvíc zaujal u výběrového řízení?

Tak takovou otázku jsem opravdu nečekal (směje se), ale vůbec mně nevadí. Mohl bych odpovědět vyhýbavě, ale nemám k tomu důvod. Patrně jsem komisi přesvědčil o tom, že jsem schopen přinést zkušenost úředníka. Znát mechanismy úřadu je opravdu výhodou, znám informační systém, který jsem používal i v Kuřimi. Nemám tak problém se orientovat v prostředí a můžu se hned soustředit na postupné seznámení se s agendami jednotlivých oddělení.

Co děláte rád ve volném čase?

Celý život mě baví hrát na strunné nástroje, zajímám se o muziku obecně a cestování. Rád poznávám nová místa, největším odpočinkem pro mě je, když můžu dělat to, co mě právě v daném okamžiku napadne. Pokud si člověk umí nastavit chvilky odpočinku, a trávit je může jakkoli, pak je to v pořádku.

Za rozhovor poděkovala Jana Franchi