Zlaté dno řemesel a živností v Blansku – František Dobiášek, výroba razítek a gumových kancelářských potřeb

23. června 2024, historie, přečteno: 999×

Již z dob antiky a starého Řecka známe pečetidla. Jejich účel byl však malinko jiný, než je účel dnešního razítka. S objevem vulkanizované gumy došlo i k rozvoji a tvorbě prvních razítek. Ta měla nejprve podobu dřevěné desky, na které byla nalepená pryžové písmena. První továrny na razítka byly zakládány už někdy v roce 1880 a kolem roku 1919 se dokonce objevují i razítka obrázková. Nevěřili byste, že ještě v roce 1990 trvala výroba razítka až 12 měsíců. Velký pokrok v jejich výrobě nastal jen díky počítačům a laserové výrobě. Dnes trvá výroba razítka jen několik minut.

Živnost na výrobu razítek si v Blansku na Havlíčkově ulici č. 832 zřizuje pan František Dobiášek. Narodil se 20. července 1901 v Němčicích. Do Blanska se přiženil. V Brně byl tichým společníkem v razítkárně. Jeho touhou bylo osamostatnění a vlastní podnikání.

Dobová reklama firmy. FOTO: archiv Pavla Svobody

To se mu plní v roce 1933 vznikem živnosti na výrobu razítek a gumových kancelářských potřeb. Začátky ovšem nebyly lehké. Musel nakoupit ve Vídni velké množství různých písmen, gumu, držátka a zařídit dílnu a její propagaci. Trvalo téměř dva roky, než přišel první zisk.

V roce 1937 podává žádost na Okresní úřad v Boskovicích na živnostensko-právní schválení knihtiskárny. Dílnu upravil ve dvou obytných místnostech domu na Havlíčkově ulici a zde vytvořil knihtiskařskou provozovnu. V jedné místnosti byla sazárna vybavená regály na olověná písmenka a skříní na materiál a v druhé místnosti byla strojovna vybavena stroji tyglovkou (tiskařský lis) zn. Viktoria a automatickou tyglovkou.

Razítko, pečetidlo a tužka. FOTO: archiv Pavla Svobody

Každý z těchto strojů byl poháněn vlastním elektromotorem. Tiskl především letáky do kin, obálky a ostatní tiskoviny. Tisk se ovšem nevyplatil. V Blansku již byla velká konkurenční tiskárna. A tak se opět věnuje výrobě razítek, datumovek, tiskárnických stojánků, podušek a datumovek s plotýnkou. Práce bylo dost, vyrábělo se i přes noc a živnost vzkvétala.

V roce 1949 však bylo přikročeno k systematické administrativní likvidaci živností , řemesel a drobných obchodů buď znárodněním nebo převedením do komunálních podniků či družstev.

Dobová reklama firmy. FOTO: archiv Pavla Svobody

Řada drobných podnikatelů se tak ocitala v existenční nejistotě, protože z podstaty odmítala přejít na ,,vyšší formy podnikání“. To však neměnilo nic na tom, že obranu živnostníci neměli takřka žádnou. V roce 1960 tak byly soukromé živnosti prakticky zlikvidovány a na rozdíl třeba od Polska či Maďarska byl soukromý sektor v Československu minimální. Zlikvidována byla i živnost na výrobu razítek pana Františka Dobiáška z Blanska.

Pavel Svoboda

 

   vložil: Michal Záboj, redaktor / tiskové oddělení