Konec války a osvobození v Blansku

Od počátku roku 1945 byly v Blansku stále častěji hlášeny letecké poplachy, nejprve dvakrát až třikrát týdně a v dubnu jejich frekvence vzrostla natolik, že se opakovaly prakticky denně a někdy i několikrát za den. S blížícím se koncem války sílila i činnost partyzánů, jejichž jednotky operovaly v malých skupinkách téměř po celém území tehdejšího boskovického okresu. Partyzánské akce vyvrcholily zejména v posledních týdnech a dnech války, kdy partyzáni přepadali ustupující, osamocené a dezorientované německé jednotky, odzbrojovali je a získávali tak pro sebe další výzbroj.

Vedle činnosti partyzánů, v jejichž řadách hráli klíčovou roli občané Sovětského Svazu, se aktivizoval také domácí odboj. Část odboje, především komunisté, aktivně spolupracovala s partyzány. V Blansku vyvíjela koncem války činnost např. odbojová skupina Vela, která se zaměřila na dodávání zpráv o průmyslové výrobě v blanenských závodech a na provádění různých diverzních akcí. S Blanskem byla úzce spojena také komunistická odbojová skupina Předvoj z Dolní Lhoty.

Na aktivity odbojového hnutí reagovaly represemi nacistické orgány, které se takřka do poslední chvíle snažily udržet situaci pod kontrolou. V roce 1945 tak zatklo gestapo ještě tři občany Blanska (Bohumila Oujezdského, Jaroslava Plachého — velitele blanenské Vely, a Josefa Žáka) a dva občané byli dokonce při ozbrojeném střetu s gestapem zastřeleni (Karel Prášil a Alois Zedníček). Tak byla v únoru a březnu 1945 de facto paralyzována odbojová činnost blanenské Vely.

V době II. světové války bylo Blansko jedním ze středisek výroby válečného materiálu. Nacisté využili především kapacity zdejšího největšího podniku — ČKD, kde zavedli výrobu součástí pancéřových vozidel, součástí ke světlometům a součástí odpalovacích zařízení raketových ramp. Blansko sice nemělo stálou německou posádku, ale v prvních měsících roku 1945 bylo místem, jímž často projížděly kolony ustupující německé armády a kde byli ošetřováni ranění z bojů na přibližující se frontě. Pro potřeby Němců musely být uvolněny především blanenské školy, do nichž se nastěhovali němečtí vojáci, německá školní mládež i ranění.

V dubnu 1945 byly v továrních prostorách firmy Ježek ubytovány ustupující německé jednotky tzv. Jelení divize (Hirschdivision) a výroba v podniku musela být přerušena. 25. dubna se Ježkova továrna a další budovy v Blansku staly cílem masivního leteckého náletu, který připravil kromě nezjištěného počtu německých vojáků o život i 22 občanů Blanska. Na město bylo shozeno přes 300 pum. Kromě Ježkovy továrny byly výrazně poškozeny i obchodní škola, budova obecných škol, budova měšťanských škol, pošta a dvůr velkostatku. V Blansku bylo úhrnem zasaženo 126 domů a z nich bylo 6 zcela zničeno. Nálet provedly posádky 218. bitevní letecké divize Rudé armády, vybavené americkými letouny. Nálet byl pro město těžkou ranou, uštědřenou na samém konci války.

26. dubna došlo k osvobození Brna a bylo jen otázkou krátké doby, kdy se podaří osvobodit i jeho širší okolí.

V Blansku se v této době soustřeďovalo vedle německých vojáků i mnoho německých uprchlíků — civilistů, kteří sem přicházeli zvláště po osvobození Brna a snažili se odtud uniknout před Rudou armádou na západ. Výraznější odpor kladli Němci ještě v obtížném terénu mezi Brnem a Blanskem. V Blansku bylo od února 1945 zbudováno mnoho silničních a uličních zátarasů, jež měly ztížit postup Rudé armády. 5. května 1945 vypuklo Pražské povstání a v následujících dnech dorazily na Blanensko další jednotky ustupující německé armády. Němečtí vojáci likvidovali nebo odhazovali všechno, co nutně nepotřebovali a rozprchli se po zdejších lesích, kde je pronásledovaly revoluční a partyzánské jednotky.

8. května 1945 skončila II. světová válka kapitulací německé armády. Z Blanska v noci z 8. na 9. května ustupovaly německé jednotky. Poslední oddíly pěchoty město opustily 9. května kolem sedmé hodiny ranní. V Blansku Němci zanechali jen malé destrukční oddíly, které podminovaly a v dopoledních hodinách po ústupu ostatních jednotek zničily oba železobetonové mosty přes Svitavu — u nádraží a u zastávky Blansko-město. Původně chtěli Němci zlikvidovat i železný příhradový most na vlečce u továrny Ježek, ten byl však zachráněn blanenským občanem Karlem Musilem, který se k němu proplížil a odstranil dvě nálože, připravené k odpálení.

Za ustupujícími německými vojáky pronikla vzápětí do města Rudá armáda. Její jednotky vstoupily do Blanska po 11. hodině ve směru od Jedovnic, projížděly žlebem podél Punkvy, kolem závodní restaurace ČKD a pak dnešní Masarykovou ulicí do města. Některé oddíly odtud postupovaly po zachráněné vlečce na Staré Blansko a dále k Olešné a pronásledovaly prchající německé vojáky. V Blansku se v ulicích, jimiž táhla Rudá armáda, shromažďovaly zástupy lidí, kteří provolávali slávu osvoboditelům, zdravili se a objímali s vojáky a podávali jim květiny a občerstvení. Na veřejných i soukromých budovách zavlály československé a sovětské vlajky. Zatímco probíhalo triumfální uvítání osvoboditelů, pustila se řada blanenských občanů pod velením sovětského důstojníka do budování provizorního mostu přes Svitavu u zastávky Blansko-město, který byl již za dvě hodiny dokončen.

Osvobození širšího Brněnska a jihovýchodní Moravy provedla vojska 2. ukrajinského frontu. Samotné Blansko bylo osvobozeno vojáky 232. sumsko-kyjevské střelecké divize 51. sboru a příslušníky 6. sboru 4. rumunské armády.

Mgr. Pavel Košťál