Případ Lump

Blansko bylo na počátku 20. století malé město. Sčítání lidu provedené v roce 1910 ukázalo, že počet obyvatel Blanska čítal 4115, z toho pouze 73 občanů německé národnosti. Právě občan německé národnosti se stal nechtěným „hrdinou“ jedné krásné letní noci.

Protokol o schůzi městské rady města Blanska ze dne 1. července 1911 nám prozrazuje, že byl projednáván případ ing. Richarda Lumpa, poněvadž on a jeho německá společnost činil noční výtržnosti a tupil zdejší českou společnost a zvláště Čechy. Jako první byla předvedena svědkyně slečna Appeltová, která vypověděla: „25. června ve tři hodiny ráno jsem uslyšela velký rámus. Jelikož jsem chtěla vědět co se děje, vyhlédla jsem z okna a viděla jsem u Škaroupků na balkoně tři pány s lahví v ruce, kteří byli značně rozjařeni, nadávali na Čechy pakáž a zvláště Ing. Lump se vyslovil, že kdyby měl stříkač, že by nad celé Blansko nastříkal „Böhmische Pakasch“. Ing. Lump při tomto rámusu a výroku vyplázl jazyk. Ti tři páni byli Ing. Lump, jeden pán od vodovodu a jeden ze železáren. Následkem hluku jsem nespala až do šesté hodiny ranní.“ Tolik výpověď nejdůležitější svědkyně v tomto případu.

Dobová pohlednice – Německý Michl šlape po
přetrženém českém státním právu a zahání pryč
dvouocasého lva. Zemské erbovní zvíře
zde vystupuje v roli zástupce českého národa.

Dále před městskou radu vystoupilo dalších pět občanů s již méně zásadními svědectvími. Pan Reichardt vypověděl: „Neslyšel jsem ve zmíněný den nic než hlasité mluvení a myslel jsem si, že je to na ulici.“ Podobně hovořil i pan Čuma: „Byl jsem probuzen ve zmíněný den hulákáním, vyšel jsem na schody a viděl jsem tři pány na balkoně, na to jsem si šel opět lehnout, takže více nevím.“ Slečna Sehnalová řekla: „O půl páté ráno jsem vyšla na ulici a viděla jsem tři pány na balkoně, jak se něčím polévají z lahve, snad kořalkou.“ I zbývající dva svědci nic nového nevypověděli. Prodavač František Kučera prozradil: „O čtvrté hodině jsem uslyšel hlasitý rozhovor, nato jsem šel opětovně spáti.“ Jaroslav Kniha dodal: „Mám byt stranou, neslyšel jsem o tom více, než se o tom mluvilo druhý den ráno.“

Předvolán byl také hostinský Matějka: „Společnost, která byla u mne odešla asi o jedné hodině, přesný čas nevím.“ Ing. Lump k tomu podotkl, že od hostinského odešli o čtvrt na tři ráno. Na to hostinský Matějka přiznává, že mohli odejít ve tři čtvrtě na dvě ráno. Poté radní Rudolf Žák navrhl, aby vše bylo oznámeno c. k. okresnímu hejtmanství v Boskovicích, neboť byla přestoupena policejní hodina, a tím zavdána příčina k výtržnostem. Nakonec se městská rada usnesla na pokutování ing. Richarda Lumpa pro rušení nočního klidu v noci ze dne 25. na 26. června obnosem 20 korun ve prospěch zdejšího chudinského fondu. V případě nezaplacení pokuty měl být ing. Richard Lump zavřen na 48 hodin do vězení. Zároveň se městská rada rozhodla postoupit protokoly c. k. okresnímu hejtmanství, mimo jiné za účelem potrestání hostinského Matějky, jenž nedodržel policejní hodinu. V městech rakouského mocnářství byla úředně stanovena tzv. hodina policejní, kdy rychtářské kontroly procházely výčepní domy a měly pravomoc trestat opozdilce, opilce i majitele pohostinství, neboť ti za své hosty ručili.

Když shrneme tento případ, můžeme konstatovat, že se nic tak závažného nestalo. Trojice pánů německé národnosti si jednoho letního večera vyrazila do podniku hostinského Matějky. Jak už to bývá, pánská společnost vypila více alkoholu, než měla. Také hostinskému Matějkovi to vůbec nevadilo a nechal pány pít i po policejní hodině, jelikož mu z toho samozřejmě plynuly větší zisky. Podroušený inženýr Lump a jeho společníci začali tzv. lidově blbnout a vykřikovat protičeská hesla. Jediná nadávka, která však byla zaznamenána, bylo sousloví „česká pakáž“. Po odchodu z podniku pokračovali pánové v blanenských ulicích ve své veselici téměř do rána.

Blanenská radnice udělala z této události exemplární případ pod záminkou národnostního napětí. Hlavního viníka Ing. Lumpa spolu s hostinským Matějkou potrestala. V tomto případě však šlo spíše o pouhé řádění pod vlivem alkoholu než o nějaké plánované protičeské nálady.

Mgr. Jindřich Čeladín