Romové v Blansku v době Jana Žalkovského ze Žalkovic

O poměrně dobrém prvotním přijetí Romů svědčí mj. fakt, že císař Zikmund Lucemburský vydal dva ochranné glejty pro skupiny Romů pod vedením vlastních „vojvodů“.

První z těchto ochranných glejtů byl vydán na kostnickém koncilu v roce 1417 a druhý byl vydán pro skupinu pod vedením „vojvody“ Ladislava na Spišském Hradě 17. dubna 1423. Podle tohoto ochranného glejtu měli poddaní i vrchnost zajistit bezpečnost Romů při jejich putování.

Postavení Romů ve střední a západní Evropě se začalo měnit od počátku 16. století, kdy byl započat proces jejich pronásledování, který vyvrcholil v 18. století. Jedním z důvodů tohoto pronásledování byly turecké výboje, kdy byli Romové kvůli své barvě pleti považováni za turecké zvědy.

Díky kopiáři Jiřího Skřivánka, úředníkovi Jana Žalkovského ze Žalkovic, jenž byl tehdy majitelem Blanska, můžeme na přelomu 16. a 17. století vysledovat stopy Romů i v Blansku. První zmínka je z roku 1600, kdy právě probíhala stavba blanenského zámku, Jiří Skřivánek píše:

Já, Jiřík Skřivánek Blanenský, ouředník na Blansku, jsem žádán od Matese, Cikána z Malého Egypta se jmenujíce, abych jemu vysvědčení dal, kterak se jest se všemi svými, byvši tu v městečku Blansku, za tři dny choval, pod sekrytem svým vydal. Jinýho o něm vysvědčení dáti nevím, nežli že se jest s tovaryšstvem svým cikánským tu tři dni byl a líhal pokojně tiše tak, jak na lidi pokojné cikánské náleží. Žádnýmu škody z poddaných Jeho Milosti pána mého nejmenší mu neučinivše, nic neublížili tak, že jest z poddaných Jeho Milosti pána mého ani žádný jiný sobě do nich žádné stížnosti nekladl. 20. dne máje léta 1600.
(zkráceno autorem).

V tomto zápisu si Jiří Skřivánek poznamenal, že byl požádán, aby vydal pro Roma Matese a jeho blízké osvědčení-glejt, že nezpůsobili žádnou škodu a ničím se neprovinili. Těmito glejty se Romové často chránili před zbytečným pronásledováním. Z tohoto přípisu je patrné kladné nazírání na romské etnikum. Pojmenování Cikán je nejspíše odvozeno z řeckého slova „Athinganoi“. Tímto slovem byli Romové označeni ve 12. století. Původně takto byzantští kronikáři nazývali příslušníky křesťanské heretické sekty, která působila na Balkáně asi v 10. století. Pojmenování mělo pejorativní charakter, protože označovalo heretiky – odpadlíky od pravověrného křesťanství. Jedná se o tzv. apelativ, tedy označení, které používá vnější majorita, a Romové je k vlastnímu označení akceptovali jen částečně a nikdy se s ním zcela neztotožnili. Slovo Rom je etnickým označením příslušníka romského národa a znamená také slovo muž/manžel.

Ve středověku bylo rozšířeno, že Romové pocházejí z Egypta či z Malého Egypta. Na území tehdejší Byzantské říše, především na Peloponésu, existovalo místo nazývané Malý Egypt, kde byl zaznamenán pobyt Romů. Tudíž je pravděpodobné, že Romové
přišli do českých zemí právě z Balkánského poloostrova.

Další zmínka o Romech z kopiáře Jiřího Skřivánka je z roku 1608:

Já, Jiřík Skřivánek, ouředník na Blanště, známo činí tímto listem přede všemi, že přede mne předstoupil Jüorg Hirschorner, z Malýho Egyptu Cikán, žadajíc mne, abych jemu vysvědčení listovní pro další průchod, kterak se v městečku Blansku na gruntech Jeho Milosti pána mého přes jednu noc, i s manželkou svou a tovaryšstvem jeho choval, dal. Tímto listem na vědomí dávám, že se ctně a poctivě, jsouc tu přes noc, choval a žádnému poddanému Jeho Milosti pána mého, což by jim ke škodě býti mělo, neučinil. Protož Vašich Milostí a Vás i jednoho každého žádám, že téhož Jüorga Hirschornera, Cikána, kdy by se koli mezi Vaši Milosti a Vás náhodě hospodou a kědrunkem přijíti ráčite, pro mé se toho Vašich Milostí a Vám zase touž měrou, ač by se kdy natrefi lo, i jinším vším dobrejm odměnění a odloužení. 11. prosince 1608
(zkráceno autorem).

Jiří Skřivánek stejně jako v roce 1600 vydal bez skrupulí Romovi Hirschonerovi další osvědčení-glejt pro bezpečnou cestu. Zde je zajímavé si povšimnout, že Romové často přejímali jména i příjmení ze zemí, ve kterých se usadili. V tomto případě šlo o přejímku z němčiny. Německé etnikum bylo tehdy usazeno po celé střední Evropě, Uhrách či Sedmihradsku, tudíž bylo často s Romy v kontaktu. Zdroje obživy Romů v tomto období nejsou přesně známé. Šlo zřejmě o provozování řemesel, jako bylo např. kovářství a další zpracování železa, popř. další řemesla, která bylo možné vykonávat při kočovném způsobu života. Dalším zdrojem příjmů mohla být různá hudební a artistická vystoupení spolu s „čarováním“, tj. hádáním z ruky nebo léčením lidí i zvířat.

Z těchto dvou zápisů můžeme usoudit, že Romové byli v době Jana Žalkovského ze Žalkovic v Blansku vítanými hosty, kteří se postupně začleňovali do tehdejší společnosti. Škoda, že později došlo k nesmyslnému pronásledování Romů, pro které bylo již velmi těžké integrovat se do majoritní společnosti.

Mgr. Jindřich Čeladín