Karolina Meineke – Královský portrét bez zlaceného rámu... – 3. díl

Vzájemná náklonnost Williama a Karoliny nezůstala dlouho utajena baronu Linsingenovi. Starý muž se cítil zahanben, že si princ začal tajně románek s jeho dcerou a trval na jeho ukončení. Napsal o tom dokonce královně do Anglie. Princ se však Karoliny nemínil vzdát. Baron spoléhal, že to, co nedokázal prosadit on, prosadí snáze, byť na dálku, princova matka. Její dopis pro něho musel být zklamáním. Královna ho přátelsky žádala, aby vztahu nebránil a nechal oba mladé lidi doslova ´vylaškovat´. Neznala pravý stav věcí a pokládala celou záležitost, v porovnání s princovými předchozími excesy, za neškodnou. Po čase tohoto postoje nejspíš litovala.

Princ William si totiž vše vysvětlil po svém a požádal Karolinu o ruku. Ta zřejmě chvíli váhala, vědomá si nerovnosti jejich společenského postavení, přesto nakonec svolila. Tak začaly přípravy k tajnému sňatku, který byl stanoven na 21. srpen 1791 – den princových narozenin.

Hannoverská vyšší společnost se také onoho roku sjela do lázní Pyrmont (dnes Bad Pyrmont), aby zde příjemně strávila letní sezonu. Všichni se chystali na oslavu Williamových šestadvacetin, kvůli nimž přijel dokonce princův bratr vévoda z Yorku, a až na hrstku zasvěcených netušili, že se potají chystá i jiná slavnost...

Karolinin bratr Arnošt již jako
hannoverský generál.

Tajný sňatek měl proběhnout ještě za svítání. Do věci byli, kromě snoubenců zasvěceni pouze Karolinin mladší bratr Arnošt (1775 – 1853), princův pobočník lord James Naper Dutton (1744 -1820), pastor Loyd a dva sloužící. Jako místo obřadu byla zvolena lesní kaple ve Welsede (dnes místní část obce Emerthal) nedaleko Pyrmontu. Záminka pro Karolinin časný odjezd z domova měla být velmi prozaická. Chtěla se čtyři ráno jet podívat na východ slunce... Dejme však na okamžik slovo samotné Karolině. Průběh své svatby popsala totiž později takto:

Slyším bratrův hlas, kterým poroučí osedlat naše koně. Vidím vstupovat služebnou se snídaní a za ní Arnošta, oba se diví, že jsem již připravena na cestu. Seběhla jsem po schodech. Štolba Jiří, bez jehož doprovodu jsem nikdy nesměla jezdit, držel uzdu mého koně. Sotva jsem nasedla, přešla jsem po známé cestě do cvalu a již po půl hodině jsem klesla v náručí Williama, který mne mlčky tiskl k srdci a zavedl do selského stavení, kde dal před tím pod záminkou zajištění snídaně zajistit vše potřebné. Ukázal mi mé šaty, které sem byly předem poslány a odešel. Rychle jsem se oblékla. Jemné lesknoucí se šaty měly jedinou ozdobu: široký zlatý pás s diamantovou sponou...

...Pak vstoupil Dutton, políbil mi ruku a odvedl mne do blízké kaple, kde jsem našla Williama, pastora, štolbu Jiřího a princi věrného Jacksona. Arnošt předal místo otce Williamovi mou ruku, a on mne odvedl k oltáři, kde jsme poklekli mezi Arnošta a Duttona před kněze. K nepopsání byly moje city, když jsem se za svítání takto zasvětila svému vyvolenému...^*)

Erb Jamese Lennoxe Duttona, prvního
barona ze Sherborne.

Šlo o protestantský obřad, který přestože byl velmi prostý a bez tehdy obvyklé svatební smlouvy, byl podle anglických zákonů platný. Lord Dutton se postaral, aby nic nemohlo posloužit jako záminka k rozvodu. Vše se odehrálo někdy mezi pátou a šestou hodinou ranní. Novomanželé ale pro sebe mnoho času neměli. Kolem osmé byla Karolina opět doma, aby už v devět hodin mohla společně s dalšími pozvanými hosty sledovat, jak její manžel přijímá gratulace k... narozeninám.

Když jsme se dostavili ke dvoru a já uviděla stát Williama vedle svého bratra v plném lesku jeho postavení, tu dmula se mi hruď a myslela jsem na to, jak je mé srdce blízko u něho. Připadalo mi, že přece jen nejsem tak bezvýznamná, na druhé straně jsem si však přála, aby byl obyčejným člověkem, až mi to dalo přemáhání, abych zadržela slzy...

Arnošt a Dutton přesto dokázali zajistit, aby oba novomanželé mohli strávit alespoň krátký čas spolu. Omlouvali prince u shromážděné společnosti a dávali pozor, aby šťastný pár někdo nevyrušil. Budou to tak vlastně dělat i po celý následující rok. O tom, že byli obratnými a věrnými spiklenci svědčí fakt, že pravda o svazku během té doby nevyšla najevo. Tajemstvím prozatím zůstalo i to, že Karolina po několika měsících otěhotněla...

Mgr. Jiří Kučera

*) Karolininu korespondenci do češtiny přeložil dnes již bohužel zesnulý Mgr. Vladimír Polák. Plné znění dopisů je obsaženo v jeho poutavé knize „Mohla být anglickou královnou“, vydané v Blansku v roce 1997.