K historii blanenského hřbitova

Dynamický rozvoj společnosti v 18. stol. si ale i v oblasti hřbitovního a pohřebního práva doslova vynucuje nezbytnost zásahů a působení veřejné moci. Důvody jsou zdravotní a hygienické a zpravidla bezprostředně souvisí s malou a nedostatečnou kapacitou stávajících hřbitovů, zejména v městských zástavbách.

A tak v r. 1784 Josef II. svým císařským patentem zakazuje pohřbívání v šachtách nemocnic, věznic, v klášterech a u kostelů v centrech měst. Tento vývoj se dotkl i nejstaršího blanenského hřbitova existujícího patrně od 12. stol. kolem kostela na Starém Blansku. Na tomto hřbitově se pochovávalo do r. 1830, popř. do r. 1834. Některé prameny totiž uvádí, že v letech 1830 (1832) až 1834 se pochovávalo na nově zřízeném hřbitově v místech pozdějšího Adastu Blansko, ale toto místo se ukázalo jako nevhodné (spodní vody).

V minulých dobách se zřejmě pochovávalo i jinde. Např. ve starých úmrtních matrikách kolem r. 1714 se hovoří „o malém krchůvku“, aniž se toto místo blíže označuje a stejně tak název „Úmorčí“ (lesní oblast nad sídlištěm Písečná) by mohl označovat místo, kde bylo pohřbíváno v dobách morových nákaz.

Na přelomu 18. a 19. stol. přestal hřbitov kolem kostela na Starém Blansku vyhovovat. Byl malý a svému účelu nepostačoval. Byl proto v lokalitě zvané „Branky“ na parc.č. 284/1 k. ú. Blansko zřízen na Starém Blansku hřbitov nový.

Vysvěcen jako římsko-katolický hřbitov byl 23. 2. 1834 a první na tomto církevním hřbitově byla pochována K. Stařecká. I když byl hřbitov v r. 1902 rozšířen, časem přestal vyhovovat a opět se ukázal malým a přeplněným. Z důvodu, že nevyhovuje požadavkům zdravotním, bylo na něm dne 21. 8. 1934 zastaveno další pohřbívání. Uzavření tohoto hřbitova neprobíhalo ale vůbec hladce, proti jeho uzavření byla podána četná neúspěšná odvolání a celá záležitost byla řešena ještě v r. 1936 komisionálním ohledáním. Definitivně uzavřen byl až v r. 1956.

Kvůli hygienické nevhodnosti hřbitova na Starém Blansku vyzval Okresní úřad v Boskovicích dne 18. 4. 1933 město Blansko, aby podniklo kroky k vybudování hřbitova nového. Ve věci nového hřbitova městská rada prakticky ihned začala jednat a s pracemi na založení nového hřbitova bylo započato již v srpnu 1933.

Pro hřbitov bylo vybráno z několika možností místo nad tehdejším statkem v lokalitě „Opálenka“, pozemek parc.č.857/2 k. ú. Blansko. V letech 1933–34 zde město Blansko zbudovalo svůj dnešní komunální hřbitov vyhovující zdravotním předpisům, požadavkům hřbitovní piety i moderní architektury. Nový hřbitov byl postaven podle návrhu brněnského architekta Eduarda Göttliechera , jemuž vzorem byl hřbitov v italském Janově. Stavební práce provedl blanenský stavitel Jaromír Roučka celkovým nákladem kolem 270 tis. Kč. Výstavba hřbitova se prováděla v době tehdejší hospodářské krize a byla dobrou pracovní příležitostí pro celkem 3.899 dělníků, kterých zde postupně 50 až 100 denně pracovalo.

První pohřeb se na tomto novém hřbitově konal v sobotu 25. 8. 1934, k oficiálnímu slavnostnímu předání hřbitova veřejnosti došlo v neděli 16. 9. 1934. Později se součástí nového hřbitova v r. 1959 stal urnový háj a v r. 1974 byla postavená obřadní síň.

Dr. Miroslav Bojda