Blanenský uličník – Divišova

Narodil se 26. března 1698 v Helvíkovicích u Žamberka. Jeho rodný dům je dnes součástí městského muzea v Žamberku. Asi nejznámějším jeho počinem bylo sestrojení bleskosvodu.

V letech 1716-1719 studoval Diviš na jezuitské latinské škole ve Znojmě. V září roku 1726 byl vysvěcen na kněze. V klášteře v Louce u Znojma složil řeholní slib a přijal řádové jméno Prokop. Vyučoval teologii a filozofii, zároveň také vyučoval přírodní vědy.

Jako farář působil převážně v Příměticích u Znojma. Zejména zde probíhaly jeho pokusy s elektřinou. Nezůstával ve vědě osamoceným, dopisoval si s celou řadou fyziků.

Roku 1733 byl promován na doktora teologie a filozofie. Od roku 1742 až do své smrti pracoval v Příměticích, s výjimkou několika málo let, kdy působil jako převor v klášteře Louka.

Jeho bleskosvod se dosti lišil od dnešního. Tvořil ho železný kříž na vysokém stožáru, na ramenou tohoto kříže byly situovány krátké vodorovné tyče a také několik kovových krabic plných železných pilin a ostrých kovových hrotů. Se zemí byl tento přístroj spojen třemi řetězy.

Americký vědec Benjamin Franklin přišel tak k objevu bleskosvodu až šest let po Divišovi, který svůj stroj představil v roce 1754. Přístroj měl podle Diviše fungovat na principu zabránění vzniku výbojů a odsávání elektřiny z oblak.

Předmětem Divišova bádání byla převážně elektřina, kromě již zmíněného bleskosvodu vyvinul celou řadu dalších přístrojů využívajících elektrickou energii. Používal elektřinu taky k léčebným účelům. O svých pokusech napsal řadu pojednání, která ale vyšla převážně mimo Rakousko.

Prokop Diviš dokonal svůj život 21. prosince 1765 v Příměticích u Znojma.

Pavlína Lesová, Muzeum Blansko