Blanenský uličník – Purkyňova

Narodil se 18. prosince 1787 v Libochovicích na zámku, kde Purkyňovi, jako jiné úřednické rodiny, bydleli. V Libochovicích nabyl i počáteční vzdělání. Později studoval v Mikulově na gymnáziu. Mezi léty 1804–1805 se stává novicem piaristického řádu ve Staré Vodě. Ve Strážnici následně vyučuje na piaristickém gymnáziu.

Později vystupuje z řádu a studuje filozofii v Litomyšli a na pražské univerzitě, dále studuje i na lékařské fakultě pražské univerzity a aby získal prostředky na své studium, pracuje nějakou dobu jako vychovatel ve šlechtických rodinách, zejména v rodině barona Hildprandta.

Lékařskou fakultu absolvoval v Praze, kde se po studiích stává asistentem anatomie. V roce 1823–1850 se stává profesorem fyziologie a patologie na univerzitě ve Wroclawi a od roku 1850 profesorem fyziologie na lékařské fakultě v Praze. Již v roce 1826 je přijat za člena berlínské zednářské lóže.

V roce 1827 se Jan oženil s dcerou berlínského profesora Rudolphiho Julií. Ta měla pro manželovo zaujetí vědou plné pochopení. S Julií měl Purkyně čtyři děti. Avšak manželka i obě dcery zemřely ve Wroclawi na choleru.

Purkyně pracoval na základě pokusů a pozorování. Jeho vědecká práce se soustředila zejména na vytvoření buněčné teorie. Zaměřoval se taky na výzkumy podstaty dědičnosti, které řešil Gregor Mendel. Jeho vědecký zájem byl velmi široký –­ zahrnoval následky poranění mozku a mozečku, postup objektivního vyšetřování oka, embryologii, funkční morfologii, oběh krve a dýchání, fyziologii kůže, poznání struktury zubů atd. Vydal na různá témata celou řadu článků a studií.

Purkyně využíval mikroskopu a snažil se poznat detailní stavbu buňky. Za zakladatele buněčné teorie jsou někdy uváděni jiní badatelé, někteří vědci však připisují tuto teorii Purkyněmu. Ten vyjádřil myšlenku o jednotě buněčného složení živočichů a rostlin. Považoval buňky za základní element živočichů a rostlin, za základní funkční jednotku. V buněčné teorii jsou zahrnuty poznatky o stavbě a funkci buněk.

Po Purkyňovi je pojmenována celá řada útvarů a jevů v organismu. Objevil například zárodečný měchýřek u vajíčka (Purkyňův váček). Roku 1853 založil populárně vědecký časopis Živa, který je nejstarším stále vydávaným přírodovědeckým časopisem vycházejícím dodnes.

Kromě svých zájmů vědeckých byl také například poslancem zemského sněmu, několik dní před smrtí byl rakouským císařem dokonce povýšen do rytířského stavu.

Nejvýznamnější práce zveřejnil za dobu svého pobytu ve Wroclawi. Zdůrazňoval, že je třeba vědecké poznatky z různých oborů spojovat a tím rozvíjet vědu jako celek. Purkyně skládal také básně a zasloužil se i o překlady literárních děl z cizích jazyků.

Purkyně umírá 28. července 1869. Pochován je na vyšehradském hřbitově v Praze.

Pavlína Lesová
Muzeum Blansko