Blanenský uličník – Bezručova

Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek, se narodil 15.09.1867 v Opavě jako nejstarší ze šesti dětí v rodině Antonína Vaška a jeho ženy Marie, rozené Brožkové, pocházející ze zámožné rodiny.

Petr Bezruč byl básník a prozaik. Je autorem jedné z největších knih české poezie Slezských písní, původně vydaných jako Slezské číslo, které vyšlo na začátku 20. století. Vydával je anonymně pod pseudonymem Petr Bezruč. Toto dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků. Bezruč byl také autorem několika povídek.

Jeho otec Antonín Vašek byl profesorem klasické a slovanské filologie na německém opavském gymnáziu. Byl mimo jiné autorem průbojného spisu o nepravosti Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. Roku 1873 byl Antonín Vašek vzhledem k pročeským aktivitám v téměř německé Opavě přeložen do Brna. Zde mladý Vladimír navštěvoval v letech 1877–1885 Slovanské gymnasium. Prázdninové pobyty trávily děti v Háji u Opavy.

Ulice Bezručova.

Otec rodiny mezitím v roce 1880 zemřel. Po gymnáziu studoval Vladimír tři roky 1885–1888 filologii v Praze, studia však nedokončil a vrátil se do Brna. Finanční situace v této době začíná být pro rodinu kritická. V Brně nejdřív pracoval Bezruč na stavebním úřadu při Zemském výboru. Roku 1889 se stává poštovním zaměstnancem v Brně, z této doby je jeho prozaická prvotina „Studie z Café Lustig“, která byla otištěna ve Švandovi dudákovi pod pseudonymem Ratibor Suk.

V roce 1891 složil Bezruč zkoušku z poštovních předpisů a následně v letech 1891–1893 pracoval na poště v Místku. Zde rád podnikal dlouhé pěší cesty po okolí a všímal si lidské bídy zejména na Frýdecku. Prožil zde také dvojí milostný vztah, jehož stopy také nalézáme ve Slezských písních. Nejdříve se zamiloval do ženy hostinského Marie Sagonové a později do Dody Bezručové. Roku 1893 se Petr Bezruč navrací do Brna. V roce 1894 umírá Marie Vašková, a Bezruč se musí starat o mladšího sourozence Antonína.

Za pobytu v Místku vzniká nejpravděpodobněji jádro Slezských písní. Některé básně ale vznikaly dříve a jiné pravděpodobně zase později. Otiskovat básně začíná Bezruč v letech 1899–1900 v časopise Čas. V této době byl vážně nemocen a to plicní a nervovou chorobou. Jeho básně měly poměrně velký veřejný ohlas. Roku 1903 je vydáno tzv. Slezské číslo v rámci časopisu Čas, což byl původní název sbírky Slezských písní, které vycházejí v roce 1909, kdy obsahovaly 45 básní.

Za první světové války v letech 1915 a 1916 byl Bezruč půl roku vězněn ve Vídni a v Brně, a to pro podezření že napsal do jednoho emigrantského časopisu protistátní báseň, což mu ale nebylo prokázáno. Později byl vyšetřován za nejútočnější básně Slezských písní, ale ačkoli je roku 1916 propuštěn, tak se spory táhly až do roku 1918.

Do roku 1928 byl Bezruč zaměstnancem pošty a pak odešel do výslužby. Žil v Brně, Kostelci na Hané a v Brance u Opavy. Léto trávil v Beskydech. Od roku 1939 bydlel trvale v Kostelci.

Slezské písně zahrnovaly básně z různých období. Poezie Slezských písní je zcela na výši básnického usilování své doby, básně jsou zároveň dokumentární. Často lze zcela určit jejich dějiště. Jako formu svého vyjádření užil Bezruč baladu.Tyto balady jsou inspirovány odporem proti sociálnímu a národnímu útlaku v rodném Slezsku. Do těsné blízkosti hlavního společenského tématu uvádí Bezruč také lyriku intimní.

Některé básně do Slezských písní však nebyly zařazeny. Dnešní podobu získala sbírka až roku 1928. Mimo tuto sbírku napsal Bezruč například rozsáhlejší báseň Stužkonoska modrá (1930) nebo posmrtně vydaný cyklus Labutinka, která se váže k nenaplněné lásce k Františce Tomkové, Bezručově pozdější brněnské lásce. Formálně byla Labutinka zařazena dodatečně do Slezských písní. Bezručovo dílo je ovlivněno symbolismem a českou modernou.

Spekuluje se však, že autorem většiny básní Slezských písní není Vladimír Vašek. Podezření z autorství spadá zejména na jeho přítele Ondřeje Boleslava Petera, který byl učitelem, divadelníkem a vlastencem a který nakonec spáchal v roce 1893 sebevraždu. V roce 1910 je prozrazena identita Petra Bezruče. Slezské písně pak vycházejí v mnoha dalších vydáních.

Bezruč umírá 17.02.1958 v Olomoucké nemocnici, pohřben je na opavském hřbitově. V roce 1945 mu byl udělen titul národní umělec.

Pavlína Lesová
Muzeum Blansko