Blanenský uličník – Dvořákova

Antonín Dvořák byl významný český skladatel, dirigent a pedagog. Narodil se 08.09.1841 v Nelahozevsi. Byl nejstarším synem Františka, hostinského a řezníka, a matky Anny, rozené Zdeňkové. Původně měl jako prvorozený převzít po otci řeznickou živnost. Muzikantsky založený otec však brzy rozpoznal jeho hudební nadání a podporoval syna v jeho zájmech.

Na housle se Dvořák naučil hrát už v rodné Nelahozevsi. V letech 1853/1854 byl poslán do Zlonic, kde se mu u Antonína Liehmanna dostalo základů ve hře na klavír, na varhany a také základům hudební teorie, v nichž se nadále zdokonaloval v České Kamenici.

V šestnácti letech byl přijat na pražskou varhanickou školu, kterou absolvoval roku 1859. Po studiích si na živobytí vydělával jako violista v pražské Komzákově kapele. Na podzim roku 1862 se stal violistou operního orchestru Prozatímního divadla, od roku 1866 pod taktovkou Bedřicha Smetany. Zde setrval do roku 1871.

Z roku 1861 pochází první dochovaná skladba, Smyčcový kvintet a moll. Z doby okolo let 1864–1865 pochází symfonie Zlonické zvony. Skládat se Dvořák učil převážně sám, mimo jiné poslechem a hraním významných hudebních děl, také poslechem a hraním současníků, například Liszta, Wagnera, Smetany.

Mezi léty 1861–1872 složil řadu komorních děl a písní, mimo jiné také opery – Alfred (1870), Král a Uhlíř (1871). Sebekritický skladatel však řadu skladebních pokusů i zničil.

Přijal méně časově náročnou práci učitele hudby v dobře situovaných rodinách a úřad varhaníka u sv. Vojtěcha. Když za své skladby obdržel opakovaně státní stipendium vzdal se i těchto míst. Byl jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři hudby (1890, od roku 1901 je jejím ředitelem). Poté působil dokonce v New Yorku (1892–1895). Světová sláva vrcholí právě jmenováním za ředitele National Conservatory of Music v New Yorku. Pro Ameriku také napsal symfonii z Nového světa (1893), která patří k nejlepším Dvořákovým dílům.

Od roku 1873 až do své smrti složil následující hudební díla: několik symfonií mezi nimi Novosvětskou (1893), tři koncerty s orchestrem, pět koncertních ouvertur a pět symfonických básní (například Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat), deset nových smyčcových kvartetů a jiných komorních děl, velký počet klavírních skladeb, např. čtyřruční Slovanské tance (1878–1887), několik oper, např. Šelma sedlák (1877), Jakobín (1888), Čert a Káča (1899), Rusalka (1900), dále deset kantát a oratorií, např. Svatá Ludmila (1886), Rekviem (1890), Te Deum (1892), nebo skladby na texty lidových písní nebo umělé písně s doprovodem klavíru, např. Biblické písně (1894).

Počtem skladeb a žánrovou šíří nemá Dvořák v české hudbě 19. století sobě rovného. Hlavní oblastí v jeho díle je instrumentální hudba, velké úsilí věnoval také kompozici oper.

V roce 1890 byl jmenován řádným členem České akademie a v roce 1891 byl promován na čestného doktora filosofie pražské univerzity, v roce 1890 byl jmenován doktorem hudby v Cambridgi.

Co se týče jeho osobního života, tak se v roce 1873 oženil s Annou Čermákovou, se kterou se seznámil skrze výuku hry na klavír. Rodinné štěstí bylo však v roce 1877 zkaleno úmrtím syna a dcerky. Manželé měli spolu celkem devět dětí, tři z nich však zemřely ještě v dětství.

Dvořák zemřel na mozkovou mrtvici 01.05.1904. Je pohřben v Praze na Vyšehradském hřbitově.

Pavlína Lesová
Muzeum Blansko