165 let v pohybu

Železniční dráha údolím Svitavy a Blanskem byla projektována již před rokem 1843, v době, kdy se stavěla teprve trať z Olomouce do Prahy. Trať měla být v České Třebové připojena na stavějící se dráhu Praha – Olomouc. Návrh k vystavění trati Brno – Česká Třebová byl podán 20. května 1843 a císař Ferdinand jej 21. června 1843 schválil.

Výstavbou železniční tratě Brno – Česká Třebová byl pověřen vrchní inženýr F. Boháč, se záměrem stavbu dokončit nejpozději do konce r. 1846. Trať byla rozdělena do 4 stavebních úseků Brno – Obřany, Obřany – Blansko, Blansko – Březová nad Svitavou a Březová nad Svitavou – Semanín (Česká Třebová).

Stavba se prováděla po úsecích a úsek Obřany – Blansko byl zadán italské stavební firmě Felice Tallachini, který na stavbě zaměstnal italské dělníky a tuneláře. Ostatní úseky pak zkušené stavební firmě bratří Kleinů. Od původního záměru, aby stát stavěl dráhu sám, bylo upuštěno. Smlouva s italskou firmou Talachini byla uzavřena 01.11.1843. Stavba trati začala obřadným způsobem a první rýč byl do země zapíchnut v listopadu 1843 u Obřan. Podnikatel Talachini po uzavření smlouvy o výstavbě železnice začal ihned v údolí Svitavy stavět četné budovy pro ubytování dělníků. Byla postavena také jedna prozatímní nemocnice, při obtížnosti stavby se počítalo s nemocností a častým zraněním. Při výstavbě úseku tratě z Brna do Blanska se uvádí 22 lidských obětí a nesčetná zranění s trvalými následky.

Na dobu stavby železnice nás upomínají později četná rodinná italská jména bývalých italských dělníku, kteří zde byli zaměstnáni a usadili se zde. Při stavbě samotné bylo zapotřebí v nesnadném terénu vybudovat 10 tunelů, provést regulaci toku řeky Svitavy, odstranit některé stavby a domy stojící ve směru trati a především vykoupit pozemky. Kromě odkupování pozemků odškodňovala zvláštní komise také občany, jejichž pozemky při stavbě dráhy nějakým způsobem utrpěly, např. uskladněním materiálu, jízdou po nich atd.

Při stavbě železnice byla také projednávána stavba blanenského nádraží (dnes stanice Blansko – Macocha). Ta byla na přání knížete Salma postavena dle návrhů Ing. Bohatsche nedaleko Klepačova (blíže k železárnám) a nikoliv, jak bylo původně projektováno, v samém Blansku.

Správě železáren a vrchnosti záleželo, aby nádraží bylo blízko železáren a dopisem z 31. listopadu 1846 kníže Salm vyrozuměl generální ředitelství státních drah ve Vídni, že daruje potřebné pozemky na stavbu nádraží zdarma. Stavba nádraží byla 05.05.1847 schválena a přidělena staviteli Antonínovi Kmentovi z Opavy a tesařskému mistrovi Teodorovi Dittrichovi. Nádražní restaurační budova byla stavěna v roce 1850.

Blanenské nádraží kolem roku 1910.

Trať Blansko – Březová – Semanín byla na základě konkurzu vypsaného generálním ředitelem c. k. Státních drah přidělena stavební firmě bratří Kleinů, která započala stavební práce 27. května 1845. Nejkratší úsek mezi Maloměřicemi a Brnem se začal stavět až v létě 1847.

Otevření trati Blansko – Česká Třebová mělo obrovský význam jak pro rozvoj průmyslu, tak pro obyvatele. Blanenské tunely byly obdivovány denně četnými turisty, kteří se jezdili dívat na nový div světa, o němž psalo mnoho soudobých novin a časopisů.

Trať byla jednokolejní a ke zdvojkolejnění došlo v roce 1869. V roce 1861 byl na trať instalován Morseův telegraf a o rok později začala trať sloužit rychlíkové dopravě. Zastávka Blansko-město byla otevřena až v roce 1906. Náklady na výstavbu trati Brno – Česká Třebová v celkové délce 91 km byly 8.991.504 zlatých, což je v přepočtu na dnešní měnu asi 10 miliard korun. Trať měla 11 tunelů (jedenáctý tunel byl proražen za Březovou nad Svitavou), 60 mostů, 78 strážních domků a 41 signálních budek.

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se trať Brno – Česká Třebová stala součástí spojení Praha – Česká Třebová – Brno – Břeclav – Bratislava. Na trati byla provozována nadále doprava nákladní a rostl podíl osobní i rychlíkové dopravy. V letech 1992–1998 začala být trať rekonstruována a napojena na první železniční koridor vedoucí z Děčína přes Prahu do Břeclavi. Trať byla v plné délce elektrifikována. Dne 20. října 2005 po trati poprvé projela vlaková souprava řady 680 Pendolino, která projížděla do poslední změny grafikonu v prosinci 2011.

Pavel Svoboda
Galerie a antikvariát Jonáš Blansko