Mor v Blansku a ve Vilémovicích v roce 1715

Nemocný byl zachvácen vysokou horečkou, na těle se objevily boule (dýměje), potom tmavé skvrny, nemocní vykašlávali krev, dusili se a brzy umírali. Za původce moru se pokládal zápach nebo „jed“ v ovzduší, který byl spojován s některými přírodními jevy, jako výpary ze země vytažené sluncem, postavení hvězd, zemětřesení, rozmnožení krys a potkanů i jiné. Mor byl pokládán za „trest Boží“ za spáchané hříchy a k jeho odvrácení byly pořádány prosebné obřady a pouti, stavěny morové sloupy k uctění sv. Rocha, sv. Šebestiána, sv. Karla Boromejského a sv. Rozálie.

Zdravotní opatření byla málo účinná. Spočívala v prořezání a vyčištění morových boulí a jejich léčení. Místnosti se vykuřovaly kouřem z větévek jalovce, z šalvěje, heřmánku, mateřídoušky nebo majoránky. Doporučovalo se vyplachování úst octem nebo kořalkou, pojídání nemastných jídel.a jako nápoj čaj z léčivých bylin. Jako celkem úspěšná se projevila hygienická opatření – spalování odpadků, budování kanalizace a hubení krys a potkanů.

Původce onemocnění – baktérie Yersinia pestis – byl objeven až na konci 19. stol. a bylo také zjištěno, že nákaza touto baktérií nastává po kousnutí blechou, která parazituje na morem nakažených krysách nebo potkanech.

Krchůvek obětí moru v roce 1715 u Vilémovic. Foto: archiv autora

V roce 1715 postihla morová nákaza Boskovice, Blansko a Vilémovice

O epidemii v Blansku svědčí zápisy v matrice zemřelých římskokatolické farnosti sv. Martina v Blansku. O morové nákaze píše také PhMr. Josef Čech ve své publikaci Dějiny města Blanska (1905). V tehdejším Blansku umíralo dva až šest obyvatel v jednom měsíci. Od srpna 1715 se to změnilo. V srpnu zemřelo 15 lidí, v září 30 a v říjnu 8 obyvatel, v listopadu zemřel na mor jeden člověk. U dvaceti zemřelých bylo uvedeno „morním jedem nakažen“ a nebyli pohřbeni na hřbitově u kostela. Byli pohřbeni  na „malém krchůvku u pastoušek“, který byl později v soupisu pozemků označen jako „Úmorčí“, kde – jak uvádí Čech – „za kýchavého moru pohřbívali“. Dalších 20 obětí moru bylo pohřbeno ještě u kostela, dokud nebylo úřady nařízeno pohřbívat oběti moru mimo osadu. Celkem tedy podlehlo moru  40 obyvatel tehdejšího Blanska.

O epidemii moru ve Vilémovicích svědčí zápisy v matrice zemřelých římskokatolické farnosti sv. Petra a Pavla v Jedovnicích. V malé vesnici Vilémovice umírali ročně obvykle jeden až tři obyvatelé. Od 16. srpna do 30. září 1715 však zemřelo 21 osob. U osmi posledních je poznamenáno, že byli pohřbeni „u Boží muky u Vilémovic“. Ostatní nebožtíci byli pohřbíváni na hřbitově u kostela v Jedovnicích. Je nepochybné, že tito odděleně pohřbení byli postiženi morem, jak také vyplývá z dalších úředních archiválií o znovuotevření Vilémovic pro styk s okolím. Dá se předpokládat, že obětí moru bylo 20 nebo 21 vzhledem k vysokému počtu zemřelých krátce po sobě v srpnu a září 1715. Doposud stojí u Vilémovic na rozcestí silnic Vilémovice – Krasová a Jedovnice – Ostrov u Macochy ohrazené místo a kříž s názvem „U Krchůvka“.

Blahomil Grunda