Blanenský uličník – Boženy Němcové

Božena Němcová se narodila jako Barbora Novotná 5. února 1820, někdy se ale uvádí již 4. února 1820, ve Vídni. Po krátké době byla přejmenována na Barbora Panklová, a to když si její otec vzal její matku. Boženin otec Jan Pankel byl štolbou ve službě hraběte Schulenburga, který měl za manželku majitelku náchodského panství – vévodkyni Zaháňskou.

Boženin otec byl zastáncem vzdělanosti, byl poctivý a lidmi vážený. Česky však neuměl. Zemřel roku 1848 v Zaháni. Matkou Němcové byla Češka Terezie Novotná. Panklovi měli celkem 14 dětí. Objevují se však názory, že Němcová nebyla dcerou Panklových, ale že byla dítětem osvojeným, zejména se poukazuje na to, že mohla být dcerou sestry vévodkyně Kateřiny Zaháňské. Také se vyskytují názory, že Božena byla až o několik let starší, než se uvádí.

V roce 1821 se Boženini rodiče přestěhovali do Ratibořic na Náchodsku, kde se za nimi přistěhovala na krátkou dobu i babička Marie Magdaléna Novotná, předobraz slavné babičky ze stejnojmenného románu.

Ulice B. Němcové v roce 1962. Foto: archiv muzea

Když bylo Němcové šest let, přišla do školy v České Skalici, od jedenácti let pak byla na škole v Chvalkovicích, kde se učila převážně němčině, šití, hudbě a zpěvu. Již v této době začínala psát verše.

Roku 1837 se provdala za Josefa Němce, který v té době působil jako komisař u finanční stráže v Kostelci. Manželství bylo uzavřeno na přání otce, ale nebylo šťastné. Rodina se v důsledku zaměstnání Josefa Němce neustále stěhovala. Manželé pobývali v Josefově, v Litomyšli, v Polné. V roce 1841 se Němcová přestěhovala s mužem do Prahy (někdy se uvádí rok 1842). V této době začaly Němcové vycházet básně v Květech.

Roku 1945 se rodina stěhuje do Domažlic. Zde objevila Božena spoustu námětů k literárnímu zpracování. Roku 1850 byl Němec přeřazen do Uher za vrchního komisaře, avšak Němcová zůstala v Praze, kde chodily do školy i jejich děti. Z této doby pochází řada povídek, například Divá Bára, Pohorská vesnice (1856), Dobrý člověk (1858) či Chudí lidé (1857).

V Praze se Božena seznámila s předními českými osobnostmi té doby: K. H. Borovským, F. L. Čelakovským, S. Podlipskou, V. B. Nebeským či K. J. Erbenem. Svoje texty publikovala v České včele, Květech, Perle české, Pražských novinách nebo Zlatých klasech. V Praze prožila Božena také několik milostných vztahů, například s Václavem Bolemírem Nebeským, který měl vliv mimo jiné na to, že psala česky.

Když byl manžel přeložen na Chodsko či do Uher, tak zde Němcová příležitostně sbírala lidovou slovesnost. Tak vznikly Slovenské báchorky a pověsti či Národní báchorky a pověsti. Němcovi měli čtyři děti – Hynkla, Karla, Jaroslava a Theodoru. Rok 1853 byl pro Němcovou náročný, těžce onemocněla a navíc zemřel její syn Hynek.

Roku 1853 byl Němec penzionován, kdy časem přišel o celý příjem a rodina se propadla do tísnivé chudoby. Mezi manželi se rozostřovaly spory. Roku 1861 se Němcová přestěhovala do Litomyšle, kde se živila redaktorskou prací, přičemž připravovala k vydání svá díla. Nouze ji však donutila vrátit se zpět do Prahy k manželovi, který zase získal pracovní místo.

Vrcholem prozaické tvorby Němcové byl idylizující obraz života v díle Babička z roku 1855. Babička byla inspirována dětstvím, postava babičky je představitelkou lidového světa žijící v souladu s přírodou a lidmi. Dočkala se více než 300 vydání a byla přeložena do celé řady cizích jazyků. Z dalšího díla Boženy Němcové zde uvedeme povídky Karla, Chyže pod horami či Pan učitel. Dominantním tématem v díle Němcové je sociální tématika a ostré třídní rozpory, což se projevilo zejména v próze V zámku a v podzámčí.

Němcová zemřela vyčerpaná 21.01.1862 v domě U Tří lip v Praze.

Pavlína Lesová
Muzeum Blansko