Blanenský uličník – Alešova

Mikoláš Aleš se narodil v Miroticích 18.11. v roce 1852. Pocházel z rodiny mirotického písaře Františka Alše, zapáleného vlastence. Otec působil jako ochotník, matka Veronika zase ráda vyšívala a zpívala. Jejich nejstarší syn František (1847–1867) byl nadaný historik a básník, Jan (1848–1867) byl výtečný kreslíř. Mikoláše bratři hodně ovlivnili, ale oba dva brzy zahynuli, starší na tuberkulózu, mladší se nešťastnou náhodou postřelil. Alšovi se stěhují z finančních důvodů do Písku, roku 1856 se pak stěhují do Prahy. Roku 1858 se však rodina stěhuje zpět do Mirotic.

Mikoláš začal kreslit už ve čtyřech letech. Do mirotické školy začal chodit na podzim v roce 1858. Od počátku školního roku 1862–1863 nastoupil do písecké hlavní školy, kde setrval až do roku 1865. V letech 1865–1867 navštěvoval písecké gymnázium. Poté nastoupil u malířského mistra F. Mildeho v Písku, kde se měl za půl roku naučit řemeslu malířskému. Později se Mikoláš vrátil na střední školu, tentokrát do druhé třídy písecké reálky. V září 1869 mu zemřela matka a hned v říjnu nastoupil na pražskou Akademii. Byl však téměř bez prostředků a proto si vydělával – vyučoval kreslení nebo dělal ilustrace.

V roce 1874 mu zemřel otec a v roce 1876 poslední blízký příbuzný, strýc Tomáš Fanfule, o němž se dá v podstatě říct, že byl chlapcům druhým otcem.

V roce 1875 prošel Aleš jednoletým vojenským výcvikem, sloužil v Praze u uherského pluku. Jeho spolubranci byli Slováci, Maďaři a Cikáni. Zde si Aleš zamiloval jejich písně a zvyky. Aleš byl bohém a v mládí býval bouřlivákem. V roce 1876 vyjádřil své city své dlouholeté lásce a budoucí ženě Marině Kailové, sestře jeho dobrého přítele. Sňatek uzavřeli dne 29.04.1879 v Miroticích. Mladí manželé bydleli na Malé Straně v Praze. Roku 1880 se manželům narodila dcera Veronika, avšak v devíti dnech umírá. Později se narodil syn Tomáš a dcery Maryna a Eliška.

V roce 1876 nachází Aleš příznivce, mecenáše a přítele v Alexandru Brandejsovi ze Suchdola. U něj stráví delší dobu.Velkou část života si Aleš dopisoval s Aloisem Jiráskem.

Alešova ulice na Starém Blansku v 70. letech 20. století. Foto: archiv muzea

Alšova počáteční tvorba byla vlastenecky orientovaná. Ve tvorbě jej ovlivnili oba bratři. V 70. letech 19. století jej ovlivnili umělci jako Josef Mánes, Karel Svoboda a polští malíři Arthur Grottger a Jan Matejko.

Začátkem sedmdesátých let vznikaly nejstarší verze cyklů: například cyklus Tři doby země české, Přemyslovci či Cikánova láska, druhé verze vznikaly v letech 1875–1876. V této době vznikají i další cykly jako bylo Pět smyslů. V druhé polovině 70. let vzniklo cyklů téměř 14. Postupně jsou však cykly čím dál vzácnější (Živly a Praha, 1881–1882, Život starých Slovanů, 1891). Nejslavnějším je cyklus Vlast (1877–1881).

Aleš se zúčastnil soutěže o výzdobu v Národním divadle, původních deset maleb z cyklu Vlast tak rozmnožuje o další čtyři. Na konkurz se domluví s malířem Františkem Ženíškem jako jeho spolupracovníkem. Avšak myšlenkovým tvůrcem všech návrhů byl Aleš. V konkurzu sice malíři zvítězili, ale ze strany Národního divadla panuje vůči Alšovi nedůvěra. Národní divadlo od něj přijímá pouze skicyjeho lunet a ty provádí barevně jiní umělci té doby. Aleš je roztrpčen. Ze strany Národního divadla se mu snažili odňat autorství jeho kreseb.

K prvním větším malířským dílům počítá Aleš obraz U hrobu božího bojovníka z roku 1877. Dalším olejem je práce Husitský tábor či Setkání Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína. Dalšími obrazy byly například Zavraždění knížete Svatopluka Vršovci či Břetislav a Jitka. V roce 1878 vytvořil Aleš asi dvacet olejů. Třeba Májový triptych je tvořen třemi malými olejovými obrázky: Poezie, Malířství a Hudba.V 80. letech vzniká olej Karlštejnský havran. Z pozdních maleb je to například soubor alegorií: Choroba, Síla, Zdraví, Pravda, Příroda, Láska a Poezie.

Z obrovského díla, které se odhaduje na 8 000 kusů, připadá na oleje jen asi 60–70 kusů a téměř 4 000 na kresby.

Aleš bydlí v Praze na různých místech, posledním bytem je od roku 1900 byt nacházející se na obvodu Vinohrad a Nuslí.

Umělec umírá 10. července 1913.

Pavlína Lesová
Muzeum Blansko