Umělecké ztvárnění císaře Josefa II. v litině

Dokázal prosadit i zlepšení postavení židů, srovnání daní, zřízení katastru půdy a domů (josefínský katastr), reformu trestního práva, zavedení nových úřadů a úředních hodin, zřízení sítě nemocnic, porodnic, nalezinců, blázinců, reformy školství, reformy ovlivňující katolickou církev a mnoho dalších. Ještě větší oblíbenosti dosáhl v německojazyčných oblastech Českého království.

Sochy a pomníky Josefa II. byly často odstraňovány v roce 1918, případně v roce 1948, avšak po roce 1989 se jich spousta vrátila na svá původní místa. Na rozdíl například v Čechách a na Moravě neoblíbeného Františka Josefa I., jehož to plastiky dnes na veřejných místech téměř nenalezneme.

Majitel blanenských železáren, taktéž osvícenec, mecenáš a šlechtic starohrabě Hugo František Salm-Reifferscheidt (1776–1836) se chopil iniciativy k vybudování litinového pomníku k připomenutí orby císaře Josefa II. u Slavíkovic u Rousínova. Kvůli realizaci pomníku se starohrabě obrátil na ředitele sochařské školy vídeňské Akademie výtvarných umění Josefa Kliebera (1773–1850), představitele biedermeierského sochařství.

Josef Klieber v roce 1833 poslal dvě varianty návrhu pomníku, avšak dvorní stavební kancelář s nimi nebyla zcela spokojena a návrhy posléze mírně upravila. Klieber za svoje dílo dostal zaplaceno 150 zlatých. Litinový pomník s Klieberovým reliéfem završila figura orlice, vytvořená berlínským sochařem Christianem Danielem Rauchem, jež byla umístěna na vrchol pomníku. Pořizovací cena pomníku vysokého 6,6 metru se vyšplhala na 3 650 zlatých.

Socha Josefa II. před rájeckým zámkem. Foto: autor

V květnu 1836 byl tento skvost odlitý v Blansku slavnostně odhalen. Pomník vydržel stát na svém místě až do roku 1921, kdy byl rozebrán. Zachráněna byla pouze deska s Klieberovým reliéfem, která byla uložena v Moravském zemském muzeu v Brně. Zároveň bylo v 19. století odlito pravděpodobně několik kopií této desky, z nichž jedna byla v roce 1972 darována blanenskému muzeu.

Samotná deska je široká 136 centimetrů a vysoká 70 centimetrů. Díky iniciativě rousínovských radních byla deska v roce 1995 v Blansku znovu odlita a po 159 letech ve Slavíkovicích opět odhalena. Další kopii, tentokrát bronzovou, můžeme vidět na blanenském náměstí Svobody. Ve sbírce Moravské galerie v Brně se nachází původní dřevěný model desky, který byl důkladně zrestaurován a v roce 2006 vystaven v Místodržitelském paláci.

V poslední čtvrtině 19. století dosáhla masového i komerčního úspěchu litinová socha Josefa II., kterou začaly po roce 1880 odlévat blanenské železárny. Dlouho nebyl znám autor této sochy. Jako předloha mohla sloužit olejomalba českolipského rodáka Josefa Hickela (1736–1807), jenž byl velice uznávaným portrétistou z konce 18. století. Hickelovu olejomalbu dnes můžeme spatřit ve vojenském muzeu ve Vídni.

Pravděpodobně na konci 70. let 19. století se v Blansku začalo počítat s odléváním sochy Josefa II. ke 100. výročí nastoupení na trůn. Vedení blanenských železáren požádalo o vytvoření modelu tehdy mladého a neznámého vídeňského sochaře Richarda Kauffungena (1854–1942). Kauffungen se stal později velice proslaveným rakouským umělcem. Patřil ke generaci tvůrců vídeňské Ringstrasse a byl představitelem neohistorismu v sochařství.

V českých zemích tento umělec realizoval ještě tři sochy pro výzdobu pražského Rudolfina. Kauffungenova litinová stojící postava panovníka drží v levé ruce listinu o vyproštění z člověčenství, na níž je krátký německý text. Za postavou je podstavec s odloženým svrchním šatem, šavlí a třírohým kloboukem. Blanenské železárny ji nabízely ve svém vzorníku i s dvoumetrovým podstavcem za 580 zlatých. Zákazník měl pouze dodat dvoustupňový kamenný podstavec. Celkové náklady na vybudování památníku se mohly vyšplhat na 1.000 zlatých, to byla na onu dobu velice příznivá cena, kterou si větší obce mohly bez problému dovolit.

První socha Josefa II. se měla objevit ve Varnsdorfu v roce 1880, další se začali šířit po celém území Čech a Moravy, převážně do německojazyčného území. Na Moravě sochu Josefa II. můžeme spatřit v Uničově, v Šumperku nebo na zámku v Rájci nad Svitavou. V Čechách například ve Žluticích, Hořovičkách, Kunraticích nebo Markoušovicích u Trutnova.

Neméně početný byl její výskyt v Dolních Rakousích – Poysdorfu, Ybbsu an der Donau a v Dolním Štýrsku – Ptuji, Cejle nebo Mariboru. Jeden exemplář najdeme i v tehdejším v rakouském Slezsku – Cieszyně. Jak je vidět na těchto příkladech, byla plastika velice populární a pro blanenské salmovské železárny musela být její výroba velice rentabilní.

Zhruba ve stejném období, kdy se odlévala figurální plastika císaře Josefa II., vyráběly blanenské železárny i jeho portrétní bustu. U tohoto díla zatím nemáme spolehlivě prokázáno autorství. Případným autorem by mohl být vídeňský sochař Viktor Tilgner (1844–1896), který stejně jako Kauffungen patřil k tvůrcům architektonického historizujícího stylu Ringstrasse a zároveň byl hlavním zástupcem neobaroka v plastice. Tilgner pro blanenské železárny vytvořil modely bust císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty. Inspirací pro výše zmiňovanou bustu Josefa II. mohlo sloužit dílo francouzského sochaře Louise-Simona Boizota (1743–1809) z roku 1777, jenž je autorem podobné portrétní busty Josefa II.

Na bustu Josefa II. se můžeme osobně podívat do expozice blanenského muzea nebo ji také můžeme spatřit v Pavillonu Lupus ve Vídni, případně v obci Schrattenthal v Dolních Rakousích nedaleko českých hranic.

Mgr. Jindřich Čeladín
Muzeum hl. města Prahy