Jak šel čas Blanskem – 5. část

V září 1938 mělo Blansko 4 956 obyvatel, kteří s nejčernějšími obavami očekávali příští dny. Vývoj napjaté politické situace blanenští občané bedlivě sledovali, byli o něm denně informováni tiskem, rozhlasem a politickými schůzemi. Jedna z nejzdařilejších byla veřejná protestní schůze svolaná do Dělnického domu v neděli 11. září 1938 v 09:30 hodin. Stala se tak velkou manifestací pro mír a demokracii.

23. září 1938 ve 22:30 hodin vyhlásil prezident Edvard Beneš mobilizaci armády a všech záložníků do 40 roků. Starostové a radní v obcích okresu Blansko byli vyzváni, aby se postarali o železnou zásobu potravin pro nejpotřebnější rodiny. Ostatní obyvatelstvo se vybízelo, aby si pořídilo zavčas zásoby potravin zejména konzerv, mouky, cukru a tuků. Omezil se výdej pohonných hmot pro soukromá vozidla. Přísně se dbalo, aby se nezdražovaly předměty denní potřeby.

Všechny přípravy pro případ války byly vykonány a dány pokyny obyvatelstvu, jak se má chovat při leteckém útoku. Starostenský sbor soudního okresu Blansko vydal vytištěné provolání:

„Občane! Rozvahu, pořádek, pevnost, klid! Občane! Ať Tvoje srdce je statečné. Nechť se Ti vryjí v paměť památná a historická slova našeho vůdce národa, nechť kovová slova jeho zocelí Tvou víru, Tvou sílu, Tvou odvahu!“

Po odstoupení našeho pohraničí Německu začala se čsl. armáda stahovat do vnitrozemí. Od 4. prosince 1938 byla část pěšího pluku č. 13 umístěna v Blansku, a to v sokolovně, Dělnickém domě, katolickém domě a v prázdninové osadě (Sanatorce), koně našli přístřeší ve dvoře velkostatku.

15. března 1939 ve 3 hodiny a 55 minut podepsal v Berlíně prezident Česko-Slovenska, dokument, kterým „vložil osud českého národa a země do rukou Vůdce Německé říše“. Stalo se tak po hrubém nátlaku Adolfa Hitlera a jeho pomocníků a po úplném psychickém vyčerpání českého prezidenta. Předchozího dne byl na Slovensku vyhlášen samostatný Slovenský štát. Německé armádě zbývaly dvě hodiny do zahájení obsazování Čech a Moravy.

Od ranních hodin vysílal zprávu o obsazení Čech a Moravy Český rozhlas. U blanenských obyvatel panovala nervozita z toho, co přinesou nadcházející okamžiky. 15. března 1939 vydal starosta města Blanska Karel Rodkovský tuto výzvu:

„Vyhláška obyvatelstvu blanenskému!

Ježto vládní komisař Dr. Šperlig převezme správu obce zítra ve čtvrtek 16. března 1939, jsem povinen dle příkazu okresního úřadu v Boskovicích ještě dnes úřadovati. Okresní úřad v Boskovicích prostřednictvím velitelstva četnické stanice v Blansku ohlašuje, že náš stát bude dnes obsazen německou armádou a naše vojenské sbory odzbrojeny.

Vyzývám obyvatelstvo důrazně a vážně, aby zachovalo naprostý klid a nedopustilo se ani těch nejmenších výstupů nebo nepokojů. Každý excess a každý nepokoj mohl by míti osudné následky pro město a obyvatelstvo. Každý nechť jde klidně za svým povoláním a svou prací, ničeho se neobávejte, jest známo, že německá armáda loňského roku v našich krajích se k obyvatelstvu chovala ukázněně a přátelsky a jsme přesvědčeni, že tak bude i u nás. Chovejte se k okupačním sborům přátelsky, příkazů jimi daných ochotně poslouchejte a přikazuji, aby ve všem byl zachován klid a pořádek v obci.“

Městské zastupitelstvo bylo rozpuštěno a výnos Okresního úřadu v Boskovicích jmenoval nové členy komise. Rozhodnutím státního prezidenta dr. Emila Háchy byly zrušeny veškeré dřívější politické útvary a místo toho založeno Národní souručenství k politickému organizování občanstva na území protektorátu Čech a Moravy. Vedoucím Národního souručenství v Blansku byl jmenován Emilián Blažek, sekretariát byl zřízen na radnici a byl zaveden nový pozdrav Vlasti zdar!

V sobotu 18. března 1939 v odpoledních hodinách přijíždí do Blanska první říšsko-německá vojska, jež se ubytovalo ve školách. Němečtí vojáci u nás obdivovali zásoby potravin, jichž se jim u nich v Německu už značně nedostávalo. Proto nakupovali vše, co bylo k snědku a v hostincích a cukrárnách se až přejídali. Oplátkou nabízeli občanům zdarma jídlo z vojenské kuchyně, kterou umístili proti vchodu do továrny firmy Ježek. Hostitelé byli překvapeni, že jejich nabídku využili jen místní Němci. Vojáci také skupovali obuv a textilní zboží a posílali tyto nákupy do Německa.

Blansko v roce 1940.

Nejsmutnější pocit pro blanenské občany po rozpuštění čs. armády však nastal, když německá posádka cvičívala v parčíku pod starou fabrikou, na školním hřišti nebo ve volné přírodě. Bolestně také působily nařízené česko-německé nápisy. Hned 15. března 1939 musela zmizet tabulka s označením Třídy dr. Edvarda Beneše a zaveden původní název Rožmitálova ulice. Potupy se jí dostalo v roce 1942, po smrti Reinharda Heydricha nesla jeho jméno. V lednu 1941 byla marxova ulice přejmenována U měšťanské školy, Tyršova na Nádražní, Masarykova na dr. Františka Křižíka. 13. ledna 1942 došel přípis v celém protektorátě odstranit Palackého pomníky, pamětní desky, plakety apod. a přejmenovat ulice. Od toho dne se náměstí jmenovalo Victoria.

Místní Němci přijali německou státní příslušnost a s nimi i několik českých lidí. Po celou dobu okupace pracující lidé ve všech blanenských závodech, jak jen to šlo, práci brzdili, takže okupanti byli na každém kroku klamáni. Přesto, že se pracovalo 10 – 12 hodin ve směně ve dne i v noci, skutečná výroba klesala až o 40%.

Důsledky německé okupace se tíživě pociťovaly ve školství. Do 15. října 1939 museli učitelé předložit prohlášení se 17 doklady, že jsou árijského původu. Na počátku školního roku 1940/41 nesměli být židovští žáci přijímáni do českých škol. Bylo zakázáno jakékoliv užívání Nerudovy básně „Jen dál“. Nařízením bylo zakázáno půjčování zábavných knih britských a francouzských autorů a díla židovských spisovatelů. V srpnu 1943 se dostavil do budovy měšťanských škol v Blansku pověřenec pro německé studentské lágry Lotz, který oznámil, že celou budovu zabírá.

Ukázka z Kroniky města Blanska 1940.

A tak se 1. září 1943 nastěhovali do školy „němečtí hosté“. Byla to střední škola z Berlína rozdělená na dvě poloviny, z nichž jedna byla přidělena do Blanska v počtu 120 žáků. Nakonec se ukázalo, že jim postačí chlapecká škola s tělocvičnou na dnešní Seifertově ulici. Část těchto studentů byla ubytována v hotelu Macocha.

Zvláštní události blanenské:

• První mateřská škola v Blansku byla otevřena 15. ledna 1939 a umístěna do budovy obchodní akademie na ulici Boženy Němcové.

• V lednu 1939 Červený kříž zakoupil záchranku typu Praga-Lady. Nemajetné pacienty dopravoval zdarma. V září 1940 převzalo záchrannou stanici do své režie město převodem veškerého inventáře.

• 20. června 1939 byla podána pod číslem 2457 žádost o zřízení samostatného okresního úřadu, berní správy a katastrálního měřičského úřadu se sídlem v Blansku. Blansko neuspělo a bylo přiděleno pod Oberlandrát v Prostějově až do 30. června 1940, pak teprve patřilo k Oberlandrátu Brno.

• V létě 1939 došlo ke stavbě dvou nových železobetonových mostů přes Svitavu (místo chatrných dřevěných)

• V roce 1940 bylo nařízeno Židům nosit na oděvu tzv. Davidovu žlutou hvězdu. V Blansku bylo však podle sčítání lidu jen 13 židů a ti byli již všichni pozatýkáni a odvezeni do koncentračních táborů.

• Do celého závodu Českomoravské strojírny (ČKD Blansko) se zavedla válečná výroba (součásti tanku „Tiger“) a přípravné práce pro výrobu tajné zbraně krycí zn. RAG, která měla Říši dopomoci k vítězství. Dva vyrobené kusy nebyly k potřebě, první série této tajemné zbraně byla po osvobození řádně přijata Rudou armádou.

Příště: BLANSKO 1945

Doporučená literatura:
POLÁK, V.: Čtení o Blansku 1848–1945. Blansko, 1995, 140 s., KREPS, M.: Dějiny strojíren ČKD Blansko do roku 1945. Brno, 1983, 282 s., PILNÁČEK, J.: 250 let blanenských železáren. Blansko, 1948, 176 s.

Pavel Svoboda
Galerie a antikvariát Jonáš Blansko