Hybatelé blanenských dějin – Ludvík Daněk

Vydejte se s námi na toulky blanenskou minulostí a v pravidelném seriálu se seznamte s událostmi a významnými osobnostmi, které se nesmazatelně zapsaly do dějin našeho města.

Legendární diskař československé reprezentace Ludvík Daněk se dožil jednašedesáti let. Za tu dobu dokázal vyhrát olympijské hry, získat Cenu fair play Pierra de Coubertina a několikrát přepsat světový rekord. Olympijské zlato získal v roce 1972. O dvacet šest let později (v roce 1998) umírá, pouhé dva měsíce po ocenění celoživotní práce, která zahrnovala i pomoc starším olympionikům a propagaci olympionismu doma a ve světě.

Ludvík Daněk se narodil 4. ledna 1937 v Hořicích u Blanska. V mládí propadl nejprve zimním sportům, býval dokonce jihomoravským přeborníkem ve skocích na lyžích a jeho první medaile (bronzová) je z dorosteneckého mistrovství republiky v běhu na lyžích. K atletice jej přivedl mladší bratr, který zkoušel hod diskem. Ludvík, zvyklý svého bratra v každém sportu porážet, tentokrát nečekaně neuspěl. Tak dlouho tedy zkoušel otočku v diskařském sektoru, až bratra i jiné atlety přece jen porazil. Poté, co dokázal překonat vážné zdravotní potíže s páteří, se poprvé výrazně prosadil v roce 1963, kdy vyhrál mistrovství republiky.

První velké akce se Daněk účastnil na mistrovství Evropy 1962 v Bělehradu. Skončil na devátém místě hodem těsně za padesát metrů. Začátkem srpna 1964 už hodil v Turnově svůj první světový rekord 64,55 m a o dva měsíce později cestoval na olympiádu do Tokia. Tam se mu podařilo zaznamenat výkon o čtyři metry horší, což nakonec stačilo na stříbrnou medaili.

Pamětní deska na Daňkově rodném domku v Hořicích. Foto: S. Mrázek

V polovině října roku 1965 překonal Daněk další metu – jako první diskař na světě přehodil hranici 65 metrů (65,22) a připsal si druhý světový rekord. Na olympiádě v roce 1968 získal bronzovou medaili. Po tomto úspěchu zamířil Daněk ze Spartaku Brno do pražské Sparty, kde se setkal s výbornými tréninkovými podmínkami. Možná i ty mu pomohly k dosažení dalšího úspěchu – vítězství na mistrovství Evropy 1971 v Helsinkách. Daněk však stále čekal na zlatou medaili z olympijských her, která mu ve sbírce chyběla.

Dočkal se až v Mnichově 1972. Nejprve vychutnával atmosféru her jako vlajkonoš československé výpravy a o pár dní později zaznamenal v diskařském sektoru výkon 64,40 metru. Za ním sice házelo ještě šest největších favoritů soutěže, ale nikdo už jej nepřekonal a Daněk se v pětatřiceti letech stal konečně olympijským vítězem.

Ani v dalších letech atletiku neopustil. Pracoval jako šéftrenér pražského Olympu a posléze zakotvil na místě manažera na odboru tělesné výchovy a sportu Ministerstva vnitra České republiky. Od roku 1992 byl předsedou Českého klubu olympioniků. Jako manažer pomáhal zajišťovat různé sportovní podniky, například Běchovický běh.

Mezi významnými hosty z řad Českého klubu olympioniků nechyběla při slavnostním pojmenování sportovního ostrova v Blansku po Ludvíku Daňkovi ani paní Dana Zátopková. Foto: S. Mrázek

10. května 1995 obdržel čestné občanství města Blanska za vynikající sportovní výsledky a reprezentaci republiky.

Skvělého sportovce však zradilo srdce. Volný čas trávil na své chalupě v Hutisku-Solanci na Vsetínsku. Tam ho při práci na zahradě postihla nevolnost. Návštěvu lékaře však odmítl a druhý den umírá. Atlet odpočívá ve Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm. Náhrobek zdobí plastika diskaře.

V září 2003 byla odhalena pamětní deska na Daňkově rodném domku v Hořicích. V Brně je po něm pojmenováno gymnázium na Botanické ulici 70, kde je umístěna i jeho pamětní deska. V červnu 2005 byly jeho jménem pojmenován sportovní ostrov v Blansku.

Použito článku : Jan Šilhan, ČT 2
Zdroj : Internet

Příště: Antonín Juračka, výtvarník

Pavel Svoboda
Galerie a antikvariát Jonáš Blansko