Prázdný hrob v Brookwoodu

Život, boj a smrt letce Jaroslava Štěrbáčka

I. díl

Z rodného domku do kokpitu stíhačky

Jaroslav Štěrbáček se narodil 12. února 1913 v Dolní Lhotě č. 79 v rodině zámečnického mistra. Jaroslav měl tři bratry a dvě sestry. Obecnou školu navštěvoval v Dolní Lhotě a měšťanskou školu ukončil v roce 1929 v Blansku. Po skončení povinné školní docházky odešel na Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Brně, kde složil maturitní zkoušku 15. června 1932. Již za měsíc, 16. července 1932, nastoupil prezenční vojenskou službu.

Díky technickému vzdělání byl i přes svou drobnou postavu vybrán k leteckému výcviku a zařazen do Leteckého učiliště v Prostějově, kde se jako svobodník – aspirant podrobil výcviku leteckého pozorovatele. Po ukončení výcviku nastoupil k dalšímu vzdělání do Vojenské akademie v Hranicích.

Dne 29. srpna 1937 byl vyřazen v hodnosti poručík a byl vybrán do kurzu pro výcvik důstojníků letecké skupiny A. Tento kurz absolvoval opět v Prostějově a 1. srpna 1938 byl jmenován pilotem – letcem. Jako polní pilot byl zařazen na leteckou základnu Praha – Kbely, k Leteckému pluku 4, konkrétně ke 48. stíhací letce, vybavené tehdy stíhacími dvouplošníky Avia B.534.

Jen na okraj zmiňme, že výcvik stíhačů v předválečném československém letectvu kladl (dosti konzervativně) důraz především na skupinovou slétanost v sevřených formacích tříčlenných rojů a celých letek. Na vysoké úrovni byl v ČSR naopak nácvik akrobacie, chyběly však některé taktické dovednosti a nedostatky trpěl i střelecký výcvik.

Němečtí stíhací letci, kteří nabyli mimořádně cenné zkušenosti za bojů nad Španělskem, byli již v tomto o poznání dál, především v nazírání na předvídavě rozvolněné formace dvojic a čtveřic letadel, které se spojenečtí piloti naučili používat až mnohem později…

Stíhací dvouplošník Avia B.534, III. verze. Foto: archiv autora a www.wikimedia.org

Pohnuté září 1938…

To už se ale kvapem blížilo dramatické září 1938. Z letounů zmizely kvůli utajení barevné „plukovní znaky“ a ze stálých letišť se čs. letky přesouvaly na letiště polní. Polní letiště měla zabezpečené spojení s velitelskými štáby a hlásnou službou a byla plně zásobena palivem i municí na 36 dní samostatné bojové činnosti...

Veškerý personál byl připraven okamžitě splnit rozkazy nadřízených velitelství. Kdyby válka, jež se nakonec nekonala, skutečně vypukla, luftwaffe by vstoupila do konfliktu bez možnosti využít svůj nejúčinnější taktický prvek, kterým byl moment naprostého překvapení.

Po vyhlášení mobilizace 23. září se Letecký pluk 4 změnil na Mobilizační těleso 604 a jeho 48. stíhací letka, s krycím názvem „Generál“, (celkem 15 stíhaček) byla v rámci III. perutě spolu s dalšími letkami určena k letecké podpoře 1. armády, která měla za úkol bránit území Čech. Pod velením kapitána letectva Jaroslava Bílého se piloti 48. letky, mezi nimi i poručík Štěrbáček, přesunuli nejprve na polní letiště Dvůr Kokešov a později Lobeček.

Po Mnichovu, během následné demobilizace, pak zklamaní letci, kterým nebylo umožněno vzlétnout proti nepříteli, museli změnit působiště hned několikrát. Letka byla krátce dislokována v Pardubicích i slovenské Nitře, aby se nakonec vrátila na letiště Kbely. Svůj poslední cvičný let v československém letectvu tak vykonal Jaroslav Štěrbáček ve Kbelích 8. března 1939 na Avii B.534-335. Do té doby nalétal podle dochovaného letového deníku celkem 380 hodin.

Trnitá cesta do exilu

Dne 15. března 1939 nacistické Německo okupovalo Čechy a Moravu. Československá branná moc byla likvidována, výzbroj předána okupační moci a příslušníci vojenského letectva propuštěni. Rychlé zhoršování okupačních poměrů přispělo k tomu, že se drtivá většina českých letců rozhodla pro boj proti okupantům.

Také Jaroslav, stejně jako mnoho jiných jeho kolegů od letectva, považoval za svou povinnost odejít do Polska, kde se z uprchlíků z Československa tvořily vojenské jednotky pro osvobození vlasti. Přestože byl v té době zasnoubený, odešel 30. června 1939 z domova a odjel vlakem do Brna, kde přestoupil na rychlík do Ostravy. V blízkosti hranice s Polskem se pak zdržoval s kamarádem celé dva dny. Poté se ukryl v nákladním vlaku, s nímž úspěšně přejel přes hranice, a dostal se až do Katovic. Z Katovic poslal pohlednici své snoubence a dvěma kamarádům se zprávou o úspěšném přechodu do Polska. Za dva dny poté se již hlásil na československém konzulátě v Krakově.

Čs. konzulát v Krakově za pomoci diplomatické mise v Paříži úspěšně sjednal pro československé vojenské uprchlíky jejich přepravu do polského přístavu Gdyně, odkud by se po moři přepravili do Francie. Jejich cesta do Francie však měla jednu podmínku: francouzské právo nedovolovalo v době míru vznik žádné cizí vojenské jednotky na svém území.

To znamenalo, že českoslovenští letci museli formálně podepsat závazek ke vstupu do francouzské Cizinecké legie na dobu pěti let, s tím, že v případě vyhlášení války budou převedeni do francouzských vojenských jednotek.

Dne 15. července 1939 byl Jaroslav odeslán do bývalých polských kasáren nedaleko Krakova, v Malých Bronowicích a po vybavení všech potřebných dokumentů byl i s ostatními československými letci přepraven vlakem do přístavu v Gdyni, kde nastoupili na loď Kastelholm, která po neklidné plavbě zakotvila 31. července 1939 ve francouzském Calais.

Jiří Kučera

(Pokračování příště)

Přehled použité literatury a internetových zdrojů bude uveden v poslední části třídílné série.