Jan Kunc: Víc než jen tvář muže z kamenné busty

Mezi poměrně dlouhou řadou blanenských pomníků, pamětních desek a soch zaujímá busta hudebního skladatele Jana Kunce před budovou Základní umělecké školy poněkud zvláštní místo.

Přestože stojí v samém centru města, působí spíše nenápadně a zůstává pro většinu kolemjdoucích jaksi nepovšimnuta, až přehlížena. Je třeba říct, že neprávem. Muž, jehož podobu z posledních let života busta zachycuje, totiž patřil k osobnostem opravdu nevšedním. Svou stopu zanechal v oblasti kompozice, pedagogiky, publicistiky i hudební kritiky a stýkal se s těmi nejznámějšími tvůrci české hudby přelomu 19. a 20. století.

Před dvěma lety uplynulo už 40 let od jeho smrti a v roce 2018 si připomeneme 135. výročí jeho narození. A jestliže je pro nás rok 2018 významný i stým výročím vzniku Československé republiky, pak nebude na škodu zmínit také Kuncův úzký vztah k československé státní hymně, jak ostatně vyplyne i z následujících řádků.

Z doubravické malotřídky do thunovské fundace

Jan Kunc se narodil 27. března 1883 v Doubravici nad Svitavou do rodiny rolníka Klementa Kunce a jeho manželky Františky. Když bylo Janovi pět let, umírá jeho matka a nadále ho vychovává jeho babička z otcovy strany. Otec se posléze znovu oženil.

Rok po matčině smrti začal Jan navštěvovat tehdy trojtřídní školu v Doubravici, kde učil Julius Stantejský (1856–1909). Jelikož byl tento učitel také ředitelem kůru, ocitl se malý Jan, jako hudebně nadaný žák, záhy mezi jeho svěřenci v chrámovém sboru. Ve sboru se zabýval nejen zpěvem, ale i základy hudební teorie. Od svých sedmi let se Kunc učil hře na housle u nadučitele Františka Formánka (1825–1900), a tak dostalo Kuncovo hudební vzdělání od samého počátku solidní základ jak teoretický, tak i instrumentální. (Učil se dokonce i hře na klavír, což bylo v té době na vesnici spíše výjimkou.)

Byl to ostatně právě učitel Stantejský, kdo přemluvil Kuncova otce, aby šel jedenáctiletý Jan dále studovat a byl jako nadějný žák poslán do thunovské hudební fundace v augustiniánském klášteře na Starém Brně. Současně s fundací ale navštěvoval také měšťanskou školu, jež byla nedaleko starobrněnského kláštera, v přízemí budovy učitelského ústavu na Poříčí. Tato měšťanská škola (jediná česká škola tohoto typu v Brně) byla tehdy považovaná již za druh nižšího studia. Zde získal mj. hluboký vztah k českému jazyku, začal psát vlastní básně a povídky, a tím byl položen základ jeho pozdější dlouholeté činnosti jakožto významného hudebního publicisty.

Portrét Jana Kunce. Foto: archiv autora

Po skončení měšťanské školy navštěvoval Kunc v letech 1898–1902 v Brně učitelský ústav. Z klášterní fundace byl dobře připraven pro hudební předměty. Hru na housle, kterou na obecné a měšťanské škole dříve pěstoval, začal sice v té době zanedbávat, místo ní se však začal věnovat harmonii a hru na klavír studoval dokonce u Marie Kuhlové (1862–1951), absolventky vídeňské konzervatoře a majitelky klavírní školy, považované tehdy za nejlepší učitelku hry na klavír v Brně.

„Tehdy nebyly ještě známy dnešní metody volné ruky. Dbalo se spíš na to, aby ruka byla při hře klidná a cvičila se prstová technika. Proto mi kladla paní Kuhlová někdy na hřbet ruky tužku, která nesměla spadnouti“, vzpomínal na její metody výuky později sám Kunc.

Že se stal opravdu vynikajícím klavíristou, nám snadno dosvědčí např. úryvek z kritiky, která vyšla v brněnských Lidových novinách v dubnu 1918. Konstatuje se v ní, mimo jiné, že Kunc …jest nejen vzácně cítící duší hudební, ale i pianistou pozoruhodných kvalit technických.

(Pokračování příště)

Přehled použité literatury a internetových zdrojů bude uveden v poslední části čtyřdílné série.

Jiří Kučera