První zmínka o Blansku

První písemná zmínka o Blansku je zachycena již v Letopise Kanovníka vyšehradského, pokračovatele Kosmova a vztahuje se k zajímavé události roku 1136, kdy mezi olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem a brněnským údělným knížetem Vratislavem probíhal ostrý majetkový a politický spor o právo vystavět v Blansku nový kostel.

Kanovníkův latinský popis události zde začíná těmito slovy:

„...Quodam tempore episcopus Olomucensis Henricus in villa, quae Blansko vocatur, ecclesiam constructurus erat, haec enim villa multo ante tempore sub potestate praedecessorum eius fuerat, Wratizlaus antem, unus de ducibus Moraviae, bonum propositum boni pontificis, ut cognovit, curiose pertractare coepit qualiter hoc propositum destruere posset...“

„...Kdysi chtěl biskup olomoucký Jindřich stavět kostel ve vsi, která se nazývá Blansko, neboť ta ves od dávných časů patřívala pod moc jeho předchůdců. Ale Vratislav, jeden z knížat moravských, jakmile zvěděl o dobrém úmyslu dobrého biskupa, počal pilně pracovati o tom, jak by mohl ten úmysl překaziti...“

Popis události dále v překladu V. V. Tomka z roku 1874 pokračuje takto:

„Nejvíce pak o to usiloval, protože byl zvěděl, že bylo velmi mnoho jmění uloženo ve skladišti biskupově v též vsi, o které dychtivě stál, aby je jakýmkoliv způsobem pobrati mohl. I stalo se, že řečený biskup a kníže Konrád a kníže Vratislav, v jednom klášteře, který slove Rajhrad sešli se, aby spolu o některé věci radu vzali. Když pak bylo dojednáno, kníže Vratislav zakazoval jest biskupu Jindřichovi, aby kostela ve vsi prve řečené nestavěl, tvrdě, že ves spíše jemu patří než biskupu. Konečně po mnohých radách tam vzatých položivše příměří a nedokonavše míru, jedenkaždý domů jsou se navrátili.“

Pro srovnání: Václav Hájek z Libočan ve své jazykově sice hodnotné, ale faktograficky velmi kontroverzní Kronice české, vydané roku 1541 popis celé události od Kanovníka v zásadě přejímá, ale líčí ji ještě barvitěji a se zkratkovitě vymyšleným závěrem:

Leta Tisyceho Styho Trzydcateho Sesteho
„Gindřych, Biskup Olomucký, vmijnil stawieti kostel w jedne Wsy, kteraž slowe Blansko, kteružto mnohymi před Lety předkowe geho Biskupowe Morawssty drzali. Wratislav pak, syn niekdy Oldřychuw genž byl geden z Knijžat Morawskych, to když uslyssal, poslal posly swé, přikazuge gemu aby tu Kostela nestawiel, proto že ta Wes k geho dijlu Knijžetstwij náležy a že on chce tu sam na swug naklad Kostel stawieti. Ale to učinil proto, neb slyssal že by tu do te Wsy, do sweho Dwora Biskup dal mnoho peniez na stawený s wezti. I chtiel ty penijze gemu dáti vkradij pobrati: Biskup takowau wiec povznesl na Knijže Kunrada Syna Litoldowa. I s geli gsu se oto v Rayhradie. A tu Wratislaw od sweho zleho umyslu pustiti musyl, a Biskup navratiw se rozkázal tu v Blansstie, kostel založiti y dokonati.“

Spor totiž ve skutečnosti po čase ukončilo až rozhodnutí pražského knížete Soběslava, který dal za pravdu biskupovi, a tak mohl Jindřich Zdík nový kostel v Blansku, které se záhy stalo významnou součástí olomouckých biskupských statků, dostavět a v roce 1140 vysvětit.

Biskup Jindřich Zdík (nar. 1083?), byl člověk evropského rozhledu, znal osobně nejvýznačnější muže své doby: papeže, Bernarda z Clairvaix i císaře, dvakrát navštívil Svatou zemi, často cestoval po území Svaté říše římské, další cesty ho zavedly do Itálie i do tehdy ještě převážně pohanského Pruska. Jako diplomat sloužil nejprve knížeti Soběslavu I. A později podpořil Vladislava II., když se proti pravidlu seniorátu dostal na knížecí stolec.

To, spolu se starším sporem o postavení kostela v Blansku, mu vyneslo nesmiřitelné nepřátelství moravských Přemyslovců, mezi nimi pak zejména údělného knížete Konráda II. Znojemského. Během těchto sporů šlo Zdíkovi několikrát doslova o život.

Biskup Zdík nakonec zemřel v roce 1150 a byl pohřben ve Strahovském klášteře v Praze.

Mgr. Jiří Kučera

Kdo byl Kanovník vyšehradský?

Letopis Kanovníka vyšehradského je latinsky psaným rukopisem, který spolu s kronikou Mnicha sázavského navazuje na Kosmovu Kroniku českou. Na rozdíl od Mnicha sázavského však přímo nezasahuje do Kosmova textu.

Dílo obsahuje dějiny vlády knížete Soběslava I. (1125–1140), který byl pro neznámého autora ztělesněním panovnického ideálu a jemuž byl zcela bezvýhradně (a občas až nekriticky) oddán. Měl k němu ostatně velmi blízko, pravděpodobně byl jeho dvorním kaplanem nebo církevní osobou přímo spojenou s knížecí kanceláří.

Text rukopisu z velké většiny zachycuje právě tohoto českého přemyslovského panovníka a nejdůležitější církevní, politické a veřejné události té doby. Po stránce umělecké Kanovník vyšehradský sice nedosahuje úrovně Kosmovy, na rozdíl od něj byl však přímým účastníkem nebo alespoň současníkem popisovaných událostí a informace v jeho zprávách obsažené tak lze označit vesměs za spolehlivé. Díky tomu jsou pro nás důležitým zdrojem poznání stavu raně středověké české společnosti. Celé jeho dílo končí podrobným popisem Soběslavovy smrti a rozsáhlým oslavným nekrologem knížete.

Pokud jde o autorův původ, má se za to, že byl s největší pravděpodobností Čech, který měl na svou dobu poměrně dobrý rozhled. Znal kupříkladu spisy církevních otců sv. Augustina nebo Tertulliana Nemalý význam pro nás mají také kanovníkova pozorování různých astronomických jevů, která si velice přesně zaznamenával.

Dva významní znalci české literatury, jezuita Bohuslav Balbín a jeho pokračovatel biskup Tomáš Pešina označili už v 17. století za autora letopisu pražského kanovníka a strahovského mnicha Jaroslava. Proti jejich názoru se ale později postavil například Josef Dobrovský s další hypotézou, totiž že autorem letopisu je kanovník vyšehradské kapituly, přišel František Palacký. Právě s jeho názorem se v minulém století ztotožnil i významný literární teoretik Karel Teige, který jej navíc považoval za knížecího kaplana. Tento názor na autorství letopisu převažuje mezi odborníky dodnes.

Skutečné jméno a další osudy muže, který vydal toto zajímavé svědectví o naší zemí před devíti stoletími, však pro nás už asi navždy zůstanou zahaleny rouškou tajemství.

Mgr. Jiří Kučera

Historie města Blanska: Příběh vody a ohně

Obrázky z historie města Blanska. Původní malá osada vzrostla vlivem své polohy, řeky Svitavy, pozdější dráhy a hlavně čilého průmyslu roku 1905 na město. Město Blansko tvoříc takřka bránu do divů přírodních Moravského krasu vítá ročně tisíce návštěvníků drobotinou školních počínajících a vážnými učenci končících.

            aktualizováno: 31. 1. 2020, 09:48 h