Blanenská umělecká litina
V oblasti Moravského krasu trvá tradice výroby a zpracování železa už více než 2 500 let. Za svůj vznik vděčila jednak zdejším bohatým lesům a vodním tokům a také a zdrojům lehce redukovatelných železných rud. Tyto velmi dobré přírodní podmínky byly důležitým předpokladem pro rozvoj přímé výroby železa a později i litinového zboží.
Od počátku 19. století se zde objevuje další fenomén: Blanenská umělecká litina. Ta se postupně proslavila nejen v habsburské říši, ale dá se směle říct, že okouzlila celý svět, a značka Blansko byla v tomto odvětví zárukou vynikající kvality. Blanenské železárny byly ve své době největším výrobcem umělecké litiny v celé střední Evropě, konkurovat jim snad mohly pouze železárny v Gliwicích v dnešním Polsku.
Vznik blanenských železáren datujeme do roku 1698, kdy hrabata z Gellhornu zřídila na říčce Punkvě tavící huť se železným hamrem. Velký mezníkem je ovsem rok 1806, když správu železáren převzal starohrabě Hugo František Salm-Reifferscheidt (1776–1836), který byl opravdovým průkopníkem blanenské umělecké litiny.
Blanenské litinové výrobky byly v té době velmi vyhledávané pro jemné provedení, lehkost, vyrovnanost a krásné tvary a vzbuzovaly zaslouženou pozornost na průmyslových výstavách. Kromě tzv. „galanterního zboží“ – drobné litiny a předmětů denní potřeby (kalamáře, popelníky, nástěnné talíře) se blanenský ateliér zaměřoval zejména na velké plastiky a stavební prvky.
Apollón, Venuše Medicejská, Faun, bohyně Diana, ale také sochy svatých, válečné památníky, náhrobní kříže, busty panovníků či lázeňské kolonády, to vše v průběhu času díky zručnosti výtvarníků, modelářů a slévačů vycházelo z blanenských sléváren. Díla z blanenské umělecké litiny nalezneme nejen u nás, ale třeba i ve Vídni, nebo na pařížském hřbitově Père-Lachaise...
Tradice blanenského uměleckého lití není naštěstí přerušena ani dnes. Z rukou blanenských slévačů přitom vznikají někdy i monumentální umělecká díla. Dokladem toho je například sedmimetrová socha M. R. Štefánika, která stojí od roku 2008 v Bratislavě.
aktualizováno: 5. 3. 2020, 04:10 h